Zákon, právo a vyšetřování

Ať se nám to líbí, nebo ne, být nevinný někdy nestačí a případy, kdy jsou nevinní lidé odsouzeni k dlouholetým trestů vězení, (nebo dokonce i k trestům smrti) se stále čas od času objevují. Jde sice o velmi vzácné případy, ale souhra nepříznivých okolností, několik náhod, společně s několika zdánlivě nevinnými chybami, může připravit perné chvilky prakticky každému z nás.

Přitom stačí tak málo abychom tomu předešly, abychom se vyhnuly oné nepříjemné roli oběti, či chceme-li viníka, do které nás kdosi může postavit, ať už ze zlého úmylsu, nebo jen omylem. Právo je základ a znalost příslušných právních předpisů je klíč. Státní orgány však většinou příliš nestojí o to, aby občan znal a využíval svá práva, nechtějí aby se občané dokázali té byrokratické státní hydře postavit. Měly by s nimi totiž mnohem více práce. A naopak, v očích zákona "neznalost neomlouvá".

Tento dokument vznikl ve snaze poskytnout normálním lidem informace o tom, jak se bránit, jak si nepřitížit a nepodlehnout v této hře na spravedlnost, která s nimi může být sehrána. Začneme s některými právními předpisy, zabloudíme k lidským právům a skončíme metodikou policejního vyšetřování a špinavými triky které proti vám mohou být použity. Zvláště se zaměříme na oblasti které souvisuejí se schromažďování informací a bezpečnostní tématikou obecně.



Zákon 283/1991 Sb. o Policii ČR
- §12, odstavec 3:


Začnu zákonem o Policii, konkrétně §12, který se týká se vaší výpovědi/výslechu před policistou:

§12 – Oprávnění požadovat vysvětlení

(1) Policista je oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu nebo přestupku a jejich pachatele, jakož i pro vypátrání pohřešovaných osob a věcí, a v případě potřeby ji vyzvat, aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo k sepsání protokolu o podání vysvětlení. Při odhalování závažné trestné činnosti je povinna vyhovět hned.

(2) Osoba je povinna výzvě podle odstavce 1 vyhovět.

(3) Vysvětlení může odepřít pouze osoba, která by jím sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli , osvojenci, manželu nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťovala jako újmu vlastní, způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za přestupek.

(5) Policista je povinen osobu předem poučit o možnosti odepřít vysvětlení podle odstavců 3 a 4

(8) Nevyhoví-li osoba bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů výzvě podle odstavce 1, může být předvedena k sepsání o protokolu o podání vysvětlení

(9) Protokol o podání vysvětlení musí být s osobou sepsán bez zbytečného odkladu po jejím předvedení - po jejím sepsání policista osobu propustí.


Jistě jste si vzpomněli, je to klasická hláška “všechno co řeknete, může být použito proti vám”. Trik je v tom, že výpovědi jsou pro Policii klíčové a bez nich se většinou není s to pohnout - kdyby tomu tak nebylo, zdřejmně by se jimi nezabývala. Připomeňme si ještě jednu zásadu: “Obžalovanému se dokazuje vina, nikoliv on dokazuje svou nevinu” - to je tzv. předpoklad (presumpce) neviny. Dokud není osoba odsouzena, hledí se na ní, jako by byla nevinná.

Svou výpovědí si tedy můžete spíše přitížít než naopak... takže proč mluvit moc? Jen ať si proti vám seženou důkazy sami, proč byste jim měli vysvětlovat, že jste nic neudělali? U výslechu mluvte méně než více, nebo odmítněte mluvit vůbec. Výše uvedený paragraf vám dává možnost výpověď zcela odmítnout anebo odpovídat pouze na otázky u kterých budete chtít odpovědět. Nemohou vás nutit, abyste říkali, co nechcete. Je vaše svaté právo neříct jim vůbec nic a nemohou s tím nic dělat.

Podívejme se na text paragrafu. V odstavci 1 jsou definovány okolnosti, za kterých můžete být požádáni k podání vysvětlení - pod tím samým si můžete představit i výslech. Odstavec 2 vám přikazuje, že vysvětlení jste povinni podat pokud ovšem nemáte důvod k odmítnutí výpovědi, vymezený v odstavci 3. A protože víte, že byste si výpovědí mohli přitížit, bude lepší mlčet.

Nejste povinni ani nic takového upřesňovat a vyslýchající nemá právo se na něco takového ptát. Nemáte tedy žádnou povinnost říct "odmítám kvůli manželce" nebo "Janu Novákovi" - zkrátka odmítnete výpověď a výslech definitivně končí. Tudíž vás musejí okamžitě propustit, jak je uvedeno v odstavci 9, protože protokol sepsání bude - vyslýchající tam napíše pouze "osoba odmítla vysvětlení podle §12 odst. 3". Buďte si jistí, že šťastní nebudou, protože jste jim právě udělali čáru přes rozpočet. Ale nemohou s tím nic dělat. Pokud by "náhodou" neznalou osobu zapomněli poučit, jde o trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele.

Toto ustanovení použijte bez váhání, jakmile cítíte, že na výslech nejste připraveni. Znáte třeba celodenní nebo celonoční výslechy? Pokud odmítnete, nic takového s vámi dělat nemohou. Odmítněte v takovém případě výpověď a dejte jim najevo, že pokud s vámi nebudou zacházet slušně a respektovat vás jako občana, neřeknete jim ani slovo. Tím pádem jejich vyšetřování dostane těžkou ránu.



Listina lidských práv a svobod
- ústava ČR:


Nyní se obrátíme k naší ústavě, která má jako nedílnou součást Listinu základních práv a svobod. Ta nám poskytuje několik práv, která vám nesmějí být upřena kromě případů vymezených zákonem. Cituji několik bodů:

  • povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod

  • každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

  • nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem (zejména hlava IV. Trestního řádu)

  • nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestu

  • osobní svoboda je zaručena; obviněného či podezřelého z trestného činu je možné zadržet jen v případech stanovených zákonem (následuje taxativní vymezení takových případů, zejména těch, kdy vás mohou vzít do vazby)

  • každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno (pozn. tudíž v případě, že tak postup Policie vnímáte a zejména během vyšetřování, ohraďte se tímto článkem)

  • každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života (pozn. to samé by platilo např. v případě neodůvodněných návštěv policistů za vámi např. v zaměstnání, aby vám udělali skandál – potom se ohraďte dvěma výše uvedenými zásadami)

  • obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstupovat bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí; domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný příkaz soudce (ledaže by věc nesnesla odkladu)– způsob jejího provedení stanoví zákon (pozn. Trestní řád, §82 o domovní prohlídce a dále)

    (... pokud policisté nemají příslušný dokument v ruce, nemusíte je pouštět dovnitř, ale pozor, "nesnést odkladu" je nástroj, který se v naší republice zneužívá denně. Neuspávejte se tedy iluzorním pocitem nedotknutelnosti obydlí.)

  • nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již přechovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou či jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem , který stanoví zákon (k tomuto se ještě vrátím při pojednání o bezpečnosti komunikace v ČR)

POLITICKÁ PRÁVA

  • svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny

  • každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu
    (toto ustanovení vám dávat právo zajímat se o vše s výjimkou níže)

  • svobodu projevu a právo vyhledávat informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti (nicméně to automaticky neznamená, že se dopouštíte trestného činu proti bezpečnosti státu, pokud sháníte návod na výrobu jaderné pumy - výklad tohoto ustanovení je nejasný a často se mylně vykládá. Nemůžete být stíháni za poptávku po takovém návodu – nebudete-li zároveň shánět plutonium či uran, vaše jednání stále není trestné - ovšem počítejte s tím, že si vás mohou vzít pod drobnohled. Pozor, srovnejte s paragrafem 164 Trestního zákona! - podněcování k trestnému činu!)

Trestní zákon

Nyní zběžně k Trestnímu zákonu. Ten nás bude zajímat pouze informativně, protože se nezabíváme porušováním zákona.

V druhé části začíná popis trestných činů. Povšimněte si “trestných činů proti základům republiky”, §91 - §97. Jsou to “vlastizrada”, “rozvracení republiky”, “teror”, “záškodnictví” a “sabotáž”. Právě znění těchto paragrafů může být odůvodněním policistů, že začnou nenápadně sondovat vaší činnost - argument mají pádný, jelikož se jedná o nejtěžší trestné činy. Odsud pochází úvaha státu, že lidé se znalostmi, umožňujícími rozpoutat teror či záškodnickou činnost, jsou pro státní zřízení nebezpeční a je třeba si je tedy ohlídat. Obvinit vás ale z ničeho nemohou, pokud zůstanete pouze u znalostí.

“Služba v cizím vojsku” (§ 115) – zde narážím na úvahy různých individuí o vstupu do cizinecké legie. Hrozí tu sazba tři až osm let, tudíž by šlo o nepodmíněný trest. Podívejme se ovšem na to, jak by bylo možné takový trestný čin prokázat: orgány činné v trestním řízení by se asi pomoci od Francie nedočkaly, tím spíš by se vás snažili dostat na svědectví - vaše (zejména přiznání) či potvrzení jiných osob, že jste jim svůj úmysl vstoupit do CL oznámil apod. Dále tu jsou informace z komunikačních médií, jako odposlech telefonu či napíchnutý mail, ale to jen v případě, že byste byli v jejich pozornosti již předem. Pak by tu snad ještě byla možnost, že vás identifikují v televizi při nějaké vaší akci... Jinak pokud se dnes rozhodnete odjet do Francie a nikomu se o tom nezmíníte ani po návratu, nebude soudce, jelikož nebude ani žalobce. Není mi znám žádný případ reálného použití tohoto paragrafu.

Dále je tu Hlava III., trestné věci proti pořádku ve věcech veřejných. Povšimněte si “útoku na veřejného činitele” (§155-156), ještě se k němu vrátím. To samé platí o “zneužívání pravomoci veřejného činitele” (§158)

Pozor však na "některé formy trestné součinnosti", "podněcování" (§164) - to musí být veřejné, dále ještě vnitrem absurdně zneužitý paragraf §165 “schválení trestného činu” (šlo o souvislost s teroristickými útoky, kdy na fotbale fanoušci provolávali slávu hledanému teroristovi – háček je v tom, že předně nespáchal trestný čin na našem území, navíc nebyl našimi orgány obviněn natož odsouzen)

"Křivá výpověď" (§175) je právě ten důvod, proč je vhodné se spíše zdržet jakékoliv výpovědi. Dostali byste ale pouze podmínku a navíc platí zásada o použití nejvyššího trestu, tudíž v praxi tento paragraf používán tak často není.

Hlava IV. je s branně-bezpečnostní problematikou přímo spojena. Mluví se tam o “obecném ohrožení” (§179, musí tam být úmysl!), dále o “nedovoleném ozbrojování”

Hlava VIII. Vám může posloužit v případě, že budete v krajní nouzi ohledně vyšetřování vaší osoby, diplomaticky řečeno, pokud budete osobně vnímat újmu způsobenou konkrétními policisty jako neúměrně vysokou. V tomto úseku máte možnost bránit se obviněním z "omezování osobní svobody" (srovnejte s Listinou základních práv a svobod), “zbavení osobní svobody”, “vydírání”, “útisku”, “porušování domovní svobody”, “porušování tajemství dopravovaných zpráv” - ale v praxi to také využijete obtížně, neboť si policisté rádi vzájemně potvrzují alibi. Spíš by šlo o jakési “čeření vody” - ani ten jinak nejlépe zapsaný policista by nepůsobil dobře, kdyby Inspekci MV na něj měsíčně přicházelo 10 stížností. Ke stejnému účelu by se dal využít i “poškozování cizí věci” a “poškozování a zneužití záznamu na nosiči informací”, to v případě domovní prohlídky a zabavování věcí, ovšem je jasné, že dokazování by bylo nadlidsky obtížné - jenom se snažím naznačit, že i vy máte případně možnost jim to osladit. Pozor ovšem na křivé obvinění.

V případě, že by vás policisté během výslechu vystavili krutému či nelidskému zacházení (viz opět Listina svobod), můžete je obvinit z porušení §259a, "mučení a jiné nelidské a kruté zacházení". Cituji: "Kdo v souvislosti s výkonem pravomoci státního orgánu jinému mučením nebo jiným nelidským a krutým zacházením způsobí tělesné nebo duševní utrpení, bude potrestán odnětím svobody"

(tento paragraf lze využít i na zásahy Policie proti vám jako pachatelům, včetně zásahů během demonstrací či posléze na policejních služebnách)


Špinavé triky policistů

Základní "zbraň" proti policejnímu vyšetřování a policistům jsem již prozradil. Je to obyčejný právní nástroj, ovšem dobře užitý dělá zázraky. Policisté to ale vědí taky, takže si mnohdy snaží pomoci různými triky. To však neznamená, že byste jim na ně měli skočit. Tady jsou některé z nich:

Kompromis
Jde o jeden ze zdánlivě nejnevinějších, ale také nejpoužívanějších triků. Spočívá v tom, že od vás budou považovat malý ústupek ve vaší výpovědi, doznání k nějaké drobnosti a podobně. Řeknou třeba: "Podívejte, my přeci dobře víme, že jste slušný člověk a že jste nic špatného neudělal. Byl jste prostě jen ve špatný čas na špatném místě, to se občas stává. Nedělejme z toho detektivku - vy nám podepíšete tohle, a my to klasifikujeme jako přestupek, dáme vám dvě stovky pokuty a je to okamžitě za námi. Když se v tom budeme muset šťourat, bůh ví jak to nakonec dopadne." Zní to docela hezky a může to vypadat jako snadná cesta z velkých nepříjemností. Když například váš pes pokouše psa jiného chovatele, může se pro vás zdát přijatelné přiznat nějakou tu chybu, zaplatit pár stovek pokuty a jít domů bez nějakých dlouhých tahanic. Problém spočívá v tom, že podobná doznání a přiznání často mají nečekané důsledky - váš pes může být například na základě toho označený za nebezpečného a utracen, vám mohou zakázat činnost, sebrat nějakou licenci, nebo oprávnění a podobně. Nedělejte tedy "kompromisy" - nepřiznávejte nic, co jste neudělali jen proto, že to vypadá jako snadná a příjemná cesta jak z toho ven.

Dlouhé únavné, nebo nepříjemné výslechy
Všichni to dobře známe z televize. Obrana proti tomu je však jednoduchá - odmítněte výpověď a konec. Pokud vás zadrželi, mohou si vás ponechat určitý čas v cele. Pokud se s nimi však nebudete bavit, nemáte pro ně žádný význam.

Mučení tichem
Jste v místnosti se policisty a ti vám položí otázku. Mluvíte a oni mlčí. Domluvíte a oni mlčí stále. Nerozumíte, ale oni se na vás dívají pronikavými pohledy. Zase mluvíte, ale připomínáte spíš cvičenou opičku, co plácá páté před deváté. Začnete mluvit. Obrana: hrajte jejich hru a odpovídejte co nejkratčeji, vnímejte výslech jen jako dotěrnost. Příklad: "co jste dělal včera ve čtyři?" – “Nepamatuji si, byl jsem někde ve městě” – “Kde ve městě?” – “V centru.” Atd. – unavujte policisty tím, že budou nuceni vám pokládat spousty otázek a moc tím nezískají.

"Hodný a zlý policista"
Tento prastarý trik na samé hranici etiky a Listiny základních práv a svobod resp. Trestního zákona je stále účinný a oblíbený. udou dva. Jeden proti vám bude vystupovat agresivně, napadat vás, nadávat vám do sviní a špinit vše, co je vám svaté, občas i naznačí úmysl vás fyzicky napadnout - zatímco druhý bude tichý a mírný, automaticky se k němu obrátíte, protože bude jakoby “krotit” prvního. A opět, začnete mluvit. Bude to pro vás v té chvíli ochránce a vyklopíte všechno. Nutno zažít. Obrana: naznačte “hodnému”, že na vás jejich hra nepůsobí a pokud bude pokračovat, že odmítnete pokračovat ve výpovědi.

Mučení samotou
Jste zadrženi a vzati do vazby, ponechají vás zcela o samotě bez styku s vnějším světem. Protože člověk je tvor společenský, časem budete vděční za společnost i vyšetřovateli, takže bude snažší z vás vytáhnout cosi co vám může uškodit. Obrana: zaměstnejte svou mysl, provádějte nějakou sebepitomější činnost, chtějte mluvit s právníkem, obstarejte si tuny vyhlášek a učte se je, vyžádejte si interní řád věznice a jeho směrnice, využijte svých práv tam uvedených, nemyslete na výslechy. A především si uvědomte, že čas hraje pro vás, ačkoliv to tak třeba zdrovna teť nevypadá.

Spoluvězeň
Člověk, který je déle zadržen, má nutkání se někomu svěřit. A někdy se k tomu nabízí jen jediná příležitost - vyzpovídat se "kamarádovi" v base. Tímto způsobem si můžete nadělat veliké problémy - propašovat do cely převlečeného špicla, je starou, ale osvědčenou metodou jak snadno přimět k přiznání i jinak velmi otrlé jedince. V našem soudním řádu sice svědectví "spoluvězně" jako takové sice soudu nemusí stačit k tomu, aby byla jednoznačně prokázána vaše vina, ale může dojít k tomu, že soud dojde k závěru, že okolnosti s nimiž jste se svědkovi svěřily mohl znát jen skutečný pachatel, což tedy samo o sobě dokazuje vaši vinu. Ve vazbě se je tedy třeba před podobnými "kamarádíčky" mít napozoru, zvlášť když váš spoluvězeň pravděpodobně byl velmi dobře instruován od policejního psychologa, na co a jak se ptát a co z vás vytáhnout.

"Někdo promluvil"
Pokud do toho budou namočeny i jiné osoby, které jsou vám blízké anebo nedej bože "v tom jedou s vámi", budete vyslícháni odděleně. Poté vám policisté policisté budou tvrdit, že jim vaši kumpáni již všechno řekli, případně že vinu už hodili na vás. Může to vypadat přesvědčivě, protože použijí domělá fakta. Automaticky si pomyslíte, že stejně všechno vědí a tak si budete snažit zachránit krk a všechno vyzvoníte. Obrana: pokud jim na to neskočí nikdo, nedostanou vás. Jenže na to normálně nelze spoléhat... takže cokoliv byste dělali závadného, dělejte to buď sami, nebo s někým na koho se opravdu můžete spolehnout. Nesnažte se domlouvat si odpovědi, vyslíchající může lež lehce odhalit detailizací výslechu - např. napadl vás muž s nožem: jaký to byl nůž? V které ruce ho držel? Jakou měl košily? Boty? Jak vás ohrožoval?

Policejní šikana
Denní návštěvy policistů doma a v zaměstnání, opakované předvolávání vašich blízkých na kriminálku - to je již napadnutelné jako porušení Listiny práv a svobod i Trestního zákona. Bránit se můžete buď soudní cestou (což se ovšem protáhne a může to být obtížné prokázat), nebo "útěkem" - přerušte styky s blízkými, z práce si vezměte dovolenou a dočasně bydlete někde, kde vás nikdo nezná. Nevolejte domů a neberte telefony.

Vydírání
Jedete např. s policistou ve služebním voze a on vám řekne: "Když nebudeš mluvit, utrhnu si knoflík z límečku a řeknu, že jsi mě napadl - máš na krku napadení veřejného činitele a na to je, kámo, paleta, tak se rozmysli..." Vůbec nevadí, pokud jsou tam i jiní policisté, protože zpravidla neshodí kolegy. Obrana: neukažte strach. Pokud se policistovi nebude zdát, že to na vás působí, nebude pro něj mít tento trik žádný význam. Většinou vám jen hraje na nervy. I kdyby vás snad z napadení obvinil, stále jde o trestný čin, za který vás nejprve musejí odsoudit. Při rychlosti našich soudů máte dost času na sepisování tun interpelací svým poslancům, senátorům a ministerstvům. Ani pro napadeného policistu by taková situace nebyla právě příjemná - napadení policisté zpravidla nejsou vyznamenáváni, jejich nadřízení spíš naopak hledají chybu kterou udělali, to co umožnilo že je podezdřelý napadl. Pokud navíc nejste dvacetkrát soudně stíhaný recidivista, budou mít vaše stížnosti a obvinění u nadřízených svou váhu, minimálně jim to neprojde několikrát za sebou. V extrémních případech můžete daného policistu slušně upozornit na to, že ač jste slušný člověk a nic špatného jste neudělal, takovou špinavou hru mohou hrát i dva, ovšem této průpovídky se každopádně snažte vyvarovat, dokud máte jinou volbu.


Jak se chovat k policistům:

Řadový policista je taky jenom člověk a nejspíš na vás nemá žádný osobní zájem. Ačkoliv ve vás může vidět dalšího zločince čekajícího na soud, nejspíš se jen snaží dělat svou práci. Nedělejte z toho tedy zbytečně osobní záležitost a nepoštvávejte si jej proti sobě. Věřte, že pokud bude chtít, může vám znepříjemnit život aniž by porušil předpisy, nebo zákon. A naopak, pokud na něj zapůsobíte jako slušný, zákonadbalý občan, pravděpodobně vám, třeba něvědomě v tom, či onom pomůže. Neočekávejte však od policistů sympatie, nebo dobromyslnost. Jsou tu sice kvůly nám, poctivým lidem, ale ve své práci se příliš často setkávají s těmi "špatnými". Mohou vás za jednoho z nich považovat.
  • chovejte se uctivě, nikoho neurážejte, oslovujte policisty pokud možno hodností a funkcemi. Dejte jím najevo, že respektujte jejich postavení, úřad a službu veřejnosti kterou vykonávají.

  • ve všem, co nesouvisí s výpovědí maximálně spolupracujte - ukažte, že nejste "potížista" a chcete jako řádný občan spolupracovat.

  • hrajte v rozumné míře hlupáky. Nedělejte ramena, stylizujte se do pozice prosťáčka, který není moc chápavý a moc si toho nepamatuje. Nechte je, ať si vše zjistí sami - oni budou muset přesvědčit soud, že jste vinní.

  • o vině a trestu nerozhoduje Policie, ale soud po řádném procesu. Dokud nejste odsouzeni, jste nevinní (a i pak se lze odvolávat, žádat o milost apod.). Zůstaňte proto v klidu a nevzrušujte se, nijak by vám to nepomohlo.

  • nad každou odpovědí libovolně dlouho přemýšlejte, nenechte se honit a k ničemu zmanipulovat. Vy jste pán, pokud odmítnete mluvit, jsou nahraní.

  • nevyhrožujte nikdy a ničím. Chovejte se klidně, jakoby vám bylo všechno jedno - vy se přeci chováte slušně, v mezích zákona a tak se nemáte čeho bát. Na jejich oznámení např. o zadržení tedy reagujte pokrčením rameny a klidně se nechte zavřít do cely.

  • máte-li pocit že na vás něco nekalého zkoušejí, odmítněte pokračovat ve výpovědi. Ukažte jim, že podobné metody na vás neplatí a lépe se s vámi dá vyjít po dobrém.

  • pokud policisté přitvrdí a sáhnou po fyzickém násilý, nebo zcela zjevně porušují zákon, "neprovokujte je", navenek se podrobte jejich násilí, ujistěte se, zda je situace opravdu taková, jakou se vám zdá a sbírejte důkazy a poznatky. Možná jste teť v jejich moci, ale příští kolo bude patřit skutečné spravedlností.