Problémy prevence v průmyslově vyspělých zemích a v ČR

Pplk. JUDr. Miroslav Němec


"Již dvě desetiletí hledají policejní odborníci v USA alternativní cesty, jak redukovat nepřetržitě rostoucí kriminalitu. V posledních letech byl propracován nový systém policejní práce známý pod pojmem "Community Oriented Policing". Podle Lynette Lee-Sammonse, J. Stocka a dalších pramenů je tento systém policejní činnosti odrazem nové policejní filozofie, která spočívá v tom, že policejní práce má být orientována na problémy a potřeby regionálně ohraničené malé komunity, tj. obce či její části.

Tato policejní filozofie je výrazem snahy napravit nedostatky, které se v USA projevily za éry profesionalizace policie v letech 1920 - 1970. Cílem v onom půlstoletí bylo vymanit policii z korupčních politických vlivů a profesionalizovat ji. Koncepce profesionalizace obsahovala těchto pět prvků:

- policisté musejí mít dobré vzdělání, být disciplinovaní a být přísně vedeni.
- právo má být uplatňováno vůči každé osobě stejně.
- policejní práce si musí osvojit nové technické vymoženosti.
- povyšování již nelze provádět na základě osobních a kamarádských vztahů.
- represivní boj s kriminalitou stojí v popředí.
Realizace těchto zásad byla nutná k rozsáhlé nové orientaci americké policejní politiky. V důsledku koncentrace pozornosti na stíhání trestných činů a odbourání sociálních aspektů činnosti došlo však k izolaci policie. Policista přestal být "sousedem a dobrým přítelem", který přijde na pomoc v nouzi, nýbrž stal se "bojovníkem proti zločinu" ("crime fighter").

Dávala se přednost motorizovaným policejním hlídkám a kladl se důraz na rychlý zásah policie. Proti policejní korupci se bojovalo i tím, že byl zaveden rotační princip, tj. policista nezůstával dlouho na jednom místě, aby se s ním důvěrně nesžil.

Éra policejní práce orientované na komunity se začíná vyvíjet postupně od r. 1970, a to zejména v souvislosti s pracovní přetížením policie. Policie v důsledku izolace o od obyvatelstva nebyla a není s to zadržet vývoj kriminality. Policejní výzkumy mířily k požadavku, aby policie změnila svoje priority. Středem jejího úsilí se musí stát "malé problémy" lidí, které často vedou k obavám z kriminality. Výzkumníci vyšly z těchto tří základních myšlenek:

- "Ne-pořádek" v obci vytváří strach lidí. Místa s bandami mládeže, s lidmi bez přístřeší, prostitutkam apod. jsou zvlášť postižena kriminalitou.

- Chce-li policista účinně postupovat proti strachu z kriminality, potřebuje podporu a "krytí zad" ze strany obyvatelstva.

- Rozšířené asociální chování (opíjení se na ulici, znečišťování veřejných prostor, pouliční prostituce, veřejný prodej drog apod.) je znakem toho, že absentují intervence sociální společnosti.

Již jedna rozbitá okenní tabule, které nevěnuje nikdo pozornost, může vést k dalšímu vandalismu a k řetězové reakci. Občané se stěhují pryč do "pořádných" obytných čtvrtí, jiní, příjmově slabší, se stěhují sem. Obchody se zde zavírají, základní etické a morální hodnoty společnosti se propadají. Hlavní výtka na adresu policie: Vidí teprve konec koloběhu tohoto dění ­ kriminalitu! Ale právě zde jsou policejní možnosti velmi omezeny.

Nová filozofie policejní práce chápe policii jako instanci pro řešení problémů. Má se na základě svého vztahu k občanům obce starat o problémy kriminality, o strach občanů z kriminality, o obecné sociální problémy i sousedské vztahy. Organizační změny se projevují v tom, že pořádkový policista opouští hlídkové vozidlo, aby se dostal do přímého kontaktu s občanem. Motto zní: "The cop back to the beat", tedy strážník opět zpátky na ulici, do terénu. Parametrem úspěchů policejní práce již nejsou procenta objasněnosti a počty zadržených a zatčených, nýbrž spokojenost a pocit bezpečí občanů v obci.

Na "Community Policing" jsou z hlediska nové orientace kladeny tyto požadavky:

- nedávat přednost represivnímu boji s kriminalitou.

- koncentrovat se na jevy "ne-pořádku" v chování lidí a prostředí obcí (žebrota, vandalismus, znečišťování veřejných míst apod.).

- rozvíjet užší vztahy k občanům ve smyslu vzájemného partnerství.

- rozvíjet užší vztahy ke státním a soukromým institucím, které mají co činit se sociálními problémy společnosti.

- nově definovat úkol policie v pojetí všeobecné "instance pro řešení pro­blémů a poskytování pomoci k svépomoci".

To znamená, že úkolem policie je především informovat obyvatelstvo a motivovat je, aby se aktivně podílelo na zlepšení kvality života v místě. Každý by měl poznat, že může přispět k potlačení kriminality a z ní plynoucích sociálních problémů.

Policisté by měli myslet nikoliv jen z hlediska jednotlivého případu, nýbrž problémově. Policie musí zjišťovat motivy a problémy skryté za jednotlivým činem a rozvíjet dlouhodobé koncepce řešení sociálních konfliktních situací. Je třeba hledat "kořeny" trestného činu, nikoli zůstávat na povrchu.

Ke zlepšení vztahů důvěry mezi policií a občany určitého rajonu může přispět vybudování osobních kontaktů. Nasazení hlídkových vozů, v nichž policisté projíždějí kolem občanů, aniž promluví, vytváří nejen fyzickou, nýbrž i sociální a psychologickou distanci. Proto se některé policejní služebny opět vrátily k tradiční praxi: Pěší hlídky a patroly na jízdních kolech prožívají renezanci! Jejich úkolem je především obnovovat osobní kontakty s obyvateli příslušného rajonu, např. poznat jejich životní poměry, typické sociální podmínky a snažit se ztotožnit se svým rajonem. Bylo zjištěno, že i policisté jsou spokojenější se svým povoláním.

Výsledek těchto snah je velmi slibný:

- počet trestných činů páchaných v jednotlivých rajonech se snížil.

- strach občanů, že se stanou obětí zločinu, se zmenšil.

- zvýšila se spokojenost občanů s policejní praxí a důvěra k policistům, neboť policista není považován jen za úřední osobu, nýbrž také za osobnost, která se zasazuje o udržení kvality jejich života.

- policisté získávají od občanů více informací, které mohou být využity v preventivním i represivním boji s kriminalitou.

V USA se šíří i jistá skepse o využitelnosti této nové filozofie (ačkoli se jí řídí již více než 300 policejních služeben). Dosud totiž nejsou vědecky ověřeny její praktické výsledky a existuje určitý odpor úředních míst vůči změnám "zajetých" struktur. V minulosti docházelo ke změnám často až po evidentních a vzrušujících skandálech.

Za potenciální slabiny (Community Policing) se považují následující otázky:

- Co je to "komunita"? Jaké společenství se jí pro tyto účely rozumí? Nemá se jím rozumět žádný homogenní celek.

- Koho policie vlastně dostihne? Pilotážní projekty ukazují, že policie se svými pomocnými programy osloví jen lidi středního stavu. Cesty k chudým, k příslušníkům etnických menšin nebo různým skupinám pachatelů zůstanou často uzavřené.

- Problém policejní práce orientované vůči komunitě se dotýká odpověd­nosti každého jednotlivého policisty, a tedy i forem a stylu jejich řízenÍ. Community Policing vyžaduje větší míru svobody v rozhodování policisty na místě samém. Vhodný je typ policisty s "kritickým a flexibilním myšlením", nikoliv jen "disciplinovaný voják". Co ale zabrání tomu, aby vzhledem k větší volnosti neupadl znovu do starých korupčních způsobů chování? Mnozí věří, že tomu lze předejít výběrem osob morálně pevných, jejich specifickým vzděláváním a účinnou kontrolou.

- Zůstává též otázkou, zda starší a zkušení kolegové budou moci být vzorem k napodobení a následování pro mladé policisty, zda je budou moci vést a zapracovávat. Je vůbec možné korigovat hodnoty a postoje "dlouho sloužícího" policisty a přeorientovat ho na nové? Tato otázka zůstává otevřená.

- Nejčastěji je kritika Community Policing zaměřena na otázku role policisty v demokratické společnosti. Existují obavy, že zavedením této policejní práce nebude již moci být jasně definována úloha policie ve společnosti. Má se stát činnou v sociální oblasti, nebo bojovat se zločinem, nebo snad ode všeho trochu? Stane se nakonec policista sociálním pracovníkem se zbraní v ruce? Jak dalece se má plést do působnosti jiných sociálních institucí? A nelze zapomínat také na to, že policisté nejsou (ještě) vzděláni pro sociální oblast.

- Konečně se klade i otázka, zda je obyvatelstvo trvale ochotno (a také zda je vůbec s to) pracovat v takovém partnerství s policií proti zločinu a usilovat o více bezpečnosti. Ze všech těchto otázek a kritických hlasů vyplývá, že koncepce Community Policing není v USA považována za všelék v boji s kriminalitou a sociálním "ne-pořádkem".

Je známo, že policejní filozofie Community Policing ovlivnila silně i činnost policie v Kanadě. Jak reaguje na tyto nové myšlenky policie v Německu? Je si vědoma toho, že americké policejní filozofie, koncepce a modely nelze mechanicky přenášet do Německa. Na druhé straně však mohou být podnětem k přemýšlení o roli policie v Německu. Současná diskuze v Německu probíhá na dvou úrovních: Na prvé se diskutují problémy narůstající organizované kriminality, nová práva policie v boji proti ní a intezivnější mezinárodní policejní spolupráce.

Na druhé se uvnitř policie intenzivněji diskutuje o americké Community Policing. V Německu se hovoří o "komunálně orientované prevenci". Boj s kriminalitou nemá být jen úkolem policie, nýbrž i zájmem obcí. Předcházení trestné činnosti je chápáno jako celospolečenská úloha. Ve více německých městech vznikly interdisciplinární preventivní skupiny.

Jako paralela amerického vývoje se jeví tzv. "Bezpečnostní ofenziva 92 ve spolkové zemi Hesensko". Policie, občané a obce mají pracovat ruku v ruce. Přítomnost policistů na veřejných místech má být zvýšena a regionální preventivní práce zintenzivněna. Ve všech těchto případech se projevuje myšlení orientované problémově.

Americká diskuze odráží zjevnou souvislost mezi ekonomickou a sociální situací země a její kriminalitou. Centrálním požadavkem v USA je primární prevence; v Německu však je takový požadavek rád přehlížen. Na adresu nositelů politických rozhodnutí by se mělo říci, že nové zákony a nasazení policie jsou mnohem levnější než zásadní kriminálně preventivní zásahy do hospodářského a sociálního systému.

Policie by si měla dobře zvážit, zda ji hluboká a široká primární prevence nepřetíží. V tomto směru jsou tendence v Německu oproti USA přiměřenější: Policie dává na regionální úrovni podněty příslušným institucím a pak se stáhne zpět.

Policie v Německu stojí na konci tohoto století před novými otázkami: Můžeme vzhledem k omezeným početním stavům účinně bojovat proti organizované kriminalitě i běžné kriminalitě současně? Nebo je třeba stanovit priority? Která kritéria by se měla vzít za základ? V jakém rozsahu by se měla vedle toho ještě dávat přednost preventivní práci? Řešení těchto otázek by vyžadovalo principiální kriminálně politická rozhodnutí. Je třeba si stále připomínat slova německého právníka von Liszta (1851 - 1919), že "nejlepší kriminální politikou je dobrá sociální politika"!

Zajímavé jsou i otázky plynoucí z policejní práce v Japonsku. Mám na mysli zejména činnost kobanů. Kobany jsou malé policejní revíry, kterých je v Japonsku 15000. Jsou umístěny zejména v ohniscích kriminality ve městech i na venkově a drží se v nich služba čtyřiadvacet hodin denně. Policista kobanu zná každého jednotlivého občana - včetně jeho osobních a rodinných poměrů a problémů. Jednou z hlavních služebních povinností každého policisty kobanu je navštívit dvakrát ročně každou domácnost a přátelsky, neformálně s ní promluvit. Policisté kobanu nepotřebují počítače, vše mají uschováno ve vlastním vědomí a nejcennější informace zaznamenává každý policista do své poznámkové knihy, kterou při odchodu z kobanu předá nástupci. Tak se vytváří téměř neproniknutelná síť globálně vševědoucí policie. Dnes si nelze v Japonsku představit, že by se zločinec mohl někde ukrývat před policií déle než jeden týden. Význam kobanů pro boj s drobnou i organizovanou kriminalitou je tak evidentní.

Celkové zkušenosti tedy ukazují, že v systému vůči komunitně zaměřené či komunálně orientované policejní práce jsou spokojenější občané i policisté. A však tento systém není všelékem. Tradiční kriminalistická práce zaměřená na zjišťování pachatelů zjevné a latentní kriminality musí dále pokračovat. Musí se též prohlubovat svépomoc občanů (sdružení sousedů apod.), při čemž má být policie nápomocna. V této souvislosti však J. Stock vyslovuje obavy z tendencí "plíživé privatizace kontroly zločinu". A uvádí řadu konkrétních příkladů, např. "občanskou obranu" ve Wilhelmshorstu, "mezinárodní obranu obyvatelstva Starkenburgring" v Dietzenbachu aj. Z monopolu státní moci vyplývá zásadní povinnost státu chránit občana před trestnou činností. Občan má sice povinnost součinnosti, ta se však omezuje především na pasivní ochranu vlastní privátní sféry. Nemůže tedy prolamovat mocenský monopol státu a tak ohrožovat klid. ..."

(Úryvek z autorovy knihy Organizovaný zločin, str. 68-71, rok vydání 1995)