Ochrana bitů?

Nicholas Negroponte


Zákon o ochraně autorských práv je úplně zastaralý. Je to pozustatek Gutenbergových času. Vzhledem k tomu, o jak výbušné téma jde, budeme patrně muset počkat na jeho úplný rozklad a teprve pak jej budeme moci opravit.

Lidé si zpravidla dělají s autorskými právy starosti v souvislosti s tím, jak snadné je dnes pořizovat kopie. V digitálním světě nejde jen o to, že to je snadné, ale také o to, že kopie je stejně kvalitní jako originál - a když si s ní trochu pohrajete, ještě lepší. Kopii lze vyčistit a odstranit šum - stejným způsobem, jakým se opravují bity při dálkovém přenosu a po něm. Dnešní kopie jsou dokonalé. Toho si je dobře vědom hudební průmysl; právě z toho důvodu uměle zdržel zavedení několika novinek z oblasti spotřební elektroniky, jmenovitě technologie DAT (di­gital audiotape, číslicová zvuková páska).12 Takový postup nemá přílišvelký smysl, protože nelegální kopírování je stejně přitažlivé i v analogovém světě, kde kopie nedosahují kvality originálu. V některých zemích je až 95% všech videokazet na trhu pirátskými kopiemi.

Dnešní přístup k autorským právům se dramaticky liší médium od média. Například hudba se těší rozsáhlé mezinárodní ochraně. Autoři hudby a textů k ní jsou díky tomu již léta dobře zajištěni. Melodie písně "Happy Birthday" je volným statkem, ale pokud byste chtěli její text použít třeba ve filmu, museli byste zaplatit společnosti Warner/Chappell licenční poplatek. Není to příliš logický systém, ale rozhodně účinně chrání skladatele i hudebníky.

Naproti tomu takový malíř se víceméně rozloučí se svým obrazem ve chvíli jeho prodeje. Nikdo mu nezaplatí za jeho shlédnutí, to je nemyslitelné. V některých zemích je zcela zákonné například obraz rozřezat a prodávat jej po kouscích nebo použít motiv pro komerční účely bez autorova souhlasu. Ve Spojených státech jsme přijali zákon, který takovým věcem brání, až v roce 1990. Tím chci říci, že ani v analogovém světě není systém autorské ochrany příliš pevně zakotven; a také se nedá říci, že by byl zcela spravedlivý.

Problém digitálního světa nespočívá jen v tom, že kopie se pořizují snadno a že jsou od originálu k nerozeznání. Brzy se setkáme s novým druhem přečinu, jenž možná ani přečinem není. Když si přečtu něco zajímavého na internetu, často to pošlu jednomu nebo několika lidem, jako bych jim zasílal výstřižek z novin. To vypadá neškodně. Je však třeba připomenout, že stejně snadno lze týž výstřižek odeslat tisícům lidínajednou, ať se nacházejí kdekoli na světě. Tohle už s klasickým novi­novým výstřižkem udělat nejde: "vystřihování" bitů se zásadně liší od analogié tohoto úkonu ve světě atomů.

V iracionální ekonomice dnešního internetu je výše popsaný úkon zcela zdarma. Nikdo nemá příliš jasno v tom, kdo za co na internetu vlastně platí, a většině jeho uživatelů je většina jeho služeb volně k dispozici. I kdyby se to v budoucnu změnilo a internet by dostal střízlivýobchodní model, pořád by jistě platilo, že miliony bitů lze zaslat milionům lidí najednou za pár haléřů. Docela určitě se tyto sazby nedostanou na úroveň poplatků společnosti Fedex, které platíme za transport atomů.

Pojďme dále. Brzy bude běžné, že nikoli jen lidé, ale rovněž počítačové programy budou pročítat texty jako třeba tuto knihu - například proto, aby pořizovaly automatické souhrny. Podle platného autorského zákona je souhrn nějakého díla duševním vlastnictvím autora souhrnu, nikoli onoho původního díla. Silně pochybuji, že by zákonodárci někdy vzali v úvahu možnost pořízení souhrnu strojem nebo dokonce jakýmsi robopirátem.

Autorskoprávní ochrana se v mnohém liší od patentového práva. Patenty se ve Spojených státech zabývá zcela jiný typ státní instituce (ministerstvo obchodu, tedy vláda; výkonná moc) než autorskými právy (Kongresová knihovna, tedy legislativa; zákonodárná moc). Autorsképrávo také na rozdíl od patentu chrání vyjádření a formu myšlenky, nikoli myšlenku samou.

Co se tedy stane, budeme-li pracovat s bity postrádajícími jakoukoli formu - jako například s předpovědí počasí, o níž jsme hovořili o něco výše? Jsem skutečně na pochybách, zda máme pokládat počítačovýmodel meteorologické situace za její vyjádření a formu. Když bude takový model hodně kvalitní, půjde vlastně o simulaci počasí a bude tak blízko realitě - tedy opravdovému počasí - jak je to jen možné. A skutečné počasí není vyjádřením sebe sama - je sebou samým.

Vyjádřením počasí je hlas, který je s určitou intonací popisuje, diagram znázorňující jeho vývoj, obrázek zachycující jeho stav v podoběmapy. Tato vyjádření nejsou obsažena v primárních datech, jsou ztělesněním těchto dat, jež vytvořil (pseudo)inteligentní stroj. Kromě toho mohou tato vyjádření reflektovat uživatele ajeho preference. Na straně vysílače nelze v takovém případě nic chránit autorským právem.

Jiným příkladem je kapitálový trh. Okamžité kolísání kursů akcií lze znázornit mnoha různými způsoby. Základní burzovní data nelze chránit autorským zákonem, stejně jako mu nepodléhá obsah telefon­ních seznamů (bílých stránek, nikoli zlatých). Avšak graf znázorňujícívývoj kursu již autorským zákonem chráněn být může. Této formy budou data ovšem stále častěji nabývat až v přijímači, nikoli ve vysílači, což problém ochrany dále komplikuje.

Do jaké míry lze koncept dat bez formy rozšířit i na další typy materiálu? Na novinový článek (to si lze představit), na román (těžko)? Když pracujeme s bity v digitálním světě, k starým problémům pirátství přibývají další otázky. Médium již není poselstvím.23



12 Historie se o několik let později opakovala téměř beze změny, tentokrát však šlo o technologii DVD; a právě v době českého vydání této knihy probíhá další souboj s týmž rozvržením sil, v němž jde tentokrát o firmu Napster a nahrávací společnosti. To vše je důsledkem faktu, že digitální kopie se nijak neliší od originálu. Pozn. překl.

23 Narážka na velmi slavný výrok teoretika masové kultury Marshalla McLuhana, který se stal součástí titulu jeho knihy Uejímž spoluautorem je Quentin Fiore} z roku 1967: The Medium is the Message: an lnventory of Effects (Médium je poselstvím: inventura důsledků). Smysl výroku spočívá zhruba v tom, že v moderní době, době elektronických médií (McLuhan samozřejmě tou dobou neuvažovalo počítačích a internetu, ale hlavně o televizi a filmu) nás způsob, jímž se k nám informace dostane, ovlivňuje silněji než informace sama. Tedy: rozdíl mezi tím, zda čtete nebo se díváte na televizi, je důležitější než rozdíl mezi tím, o čem si čtete či na co se díváte. McLuhanovy práce, často špatně pochopené, patřily léta do základní výbavy intelektuálních snobů, čímž se často přehlédl jejich skutečný vliv, doceněný paradoxně až ve chvíli, kdy digitální revoluce začíná jeho teze vyvracet. Pozn. překl.

(úryvek z autorovy knihy "Digitální svět")