10 pravidel z konstrukční praxe

Tento textík jsem napsal proto, že mám čím dál tím větší dojem, že většina obyvatelstva nemá vůbec žádnou představu o tom jak se "dělají věci". Takový "normální človíček" se podívá na kalkulačku, auťák, ledničku nebo barák a myslí si, že vymyslet to vyžaduje buhví co. Myslím, že kdyby veřejnost věděla jak snadné je to či ono, naše společnost by vypadala mnohem lépe. Ve skutečnosti je totiž vývoj čehokoliv jen otázkou spolupráce dostatečného množství "obyčejných pitomců" s tou či onou specialitací, po dostatečně dlouhou dobu... Nic na tom ve skutečnosti není. I k výrobě nějaké takovéhle věci pak stačí jen další banda obyčejných pitomců, kterým se celý úkol rozkouskuje na dostatečný počet triviálních operací. Takhle nějak se dělají věci - ve skutečnosti na tom není na tom nic složitého.


10 pravidel z konstrukční praxe:


1. V jednoduchosti je síla (krása) - komplikované a složité věci se obtížně vyrábějí a jsou náchylnější k porouchám. Každý rozumný konstruktér či projektant proto dává přednost primitivnosti. Jeho cílem je s málem dokázat hodně. Někdy jsou složitější mechanismy na místě, protože nám poskytují výhody které za určitou složitost stojí, ale obecnou snahou je dělat všechno tak jednoduše jak jen to s ohledem na požadovanou funkci jde. Geniálně jednoduché = jednoduše geniální.

2. Všeho moc škodí - je důležité znát správnou míru v každém ohledu. I ta nejlepší a nejpozitivnější věc se ukáže jako nežádoucí je-li zahnána do extrému. Běžný výrobek z těch nejlepších dostupných materiálů kupříkladu vyjde příliš draho, aniž by se jeho vyšší kvalita mohla nějak výrazně projevit v užitné hodnotě. Budete-li ale na materiálu naopak příliš skrblit, nic nevydrží a půjde jen o bezcenný šunt, na který byl vyplítván čas, práce i materiál který by se třeba někde hodil na něco jiného.

3. Tvůrčí práce není vidět - jak konstruktér postupuje k cíli, postupně přichází s různými variantami řešení, experimetntuje s nimi, vybírá z nich ta nejlepší a dělá na nich různé menší úpravy. Po vyřešení problému je ale zpravidla viditelný jen výsledek - jen hotový výrobek. O chybných nebo zavádějících krocích, o neúspěšných pokusech a neopodstatněných předpokladech vnější pozorovatel nic neví a dobrý konstruktér o nich hovoří jen zřídka. Celé to vzbuzuje představu postupu vedoucího víceméně přímočaře k výsledku. Cesta která vedla výrobku je ale většinou složitá a protože není vidět, nejrůznější moulové vás budou neustále označovat za flákače - vždyť je to tak jednoduché! Je. Ovšem jednoduchost čehokoliv nemusí mít žádný vztah k pracnosti a době kterou u toho dotyčný musel strávit.

4. Žádný učený z nebe nespadl - je jen přirozené, že zkušenější udělá méně chyb. Své zkušenosti ale předším musel někde získat. Každý odborník musí někde vyrůst. To bohužel mnoho vedoucích pracovníků nechápe. Odborníci se nepříjmají, ani nepropouštějí. Ti se vychovávají.

5. Chybami se člověk učí - ve skutečnosti nikdo předem neví jaký postup nakonec bude v praxi fungovat nejlépe, co se osvědčí a co ne, jaká místa se ukáží jako problémová. U jednoduchých výrobků typu louskáčku na ořechy to sice lze celkem snadno a přesně odhadnout, ale například u spalovacího motoru to jde fakt dost těžko - ať už je člověk jakkoliv dokonalý, vždy mu stejně něco unikne. Důležité je vidět v chybách cestu k dokonalosti. Víme-li která cesta k řešení nevede a proč, zvyšuje se tím pravděpodobnost nalezení té správné cesty a to jak v daném případě, tak i v příští praxi. Opět však najdete spoustu lidí, kteří to neuznávají a za vaše chyby se vás neustále budou snažit pranýřovat, trestat, nebo z vás dělat obětní beránky za "systémové chyby"...

6. Kdo nic nedělá, ten nic nezkazí - každá zodpovědná práce s sebou nese riziko chyb. Je-li tahle práce tak intenzivní a je-li v ní příležitostí k chybám tolik jako je tomu u každodenní konstrukční praxe, nelze se těm chybám vyhnout. Chyby jednotlivců jsou proto přirozenou součástí výrobního i vývojového procesu a každý inteligentní člověk s nimi počítá. Vašim nadřízeným se to pochopitelně nelíbí, ale chtě nechtě to stejně nakonec budou muset přijmout jako fakt. Většina podniků má ve skutečnosti tyhle nevyhnutelné chyby dané nedokonalostí lidského faktoru dobře zaplacené, zahrnuté v ceně výrobku. Dělejte zkrátka co můžete aby jste se jim vyhnuly, ale nenechte se otrávit kecy o tom co jste zase zkazily...

7. Zkušení experimentují v malém - je-li výsledný výrobek drahý, je vhodné nejdřív vyrobit jeho model, nebo prototyp - není nic hloupějšího než nařídit výrobu série takovýchto výrobku před tím, než byla konstrukce dobře ověřena v praxi. A přesto se to pravidelně děje :-(. Profíci nevyrábí hory zmetků, protože jim jeden zcela stačí na to, aby na něm odhalily většinu chyb. Stejně tak je vždycky dost času na to, aby jste si výrobní dokumentaci beze spěchu zkontrolovaly ještě jednou, než ji pustíte do oběhu. Chyby se daleko líp napravují ještě na papíru...

8. Nesnažte se být originální, držte se toho co dobře funguje - není nutné stále vyvíjet něco originálního. Nové a užitečné věci sice neuškodí, ale výrobek nebo postup který vyvinul, ověřil v praxi a doladil do použitelné podoby některý z vašich kolegů je zpravidla nejlepším základem pro vaši další práci. Většinou je vhodné ho použít beze změn, nebo jej jen drobně upravit, přizpůsobit k dané funci, nebo odstranit nejdůležitější zjištěné nedostatky. Jen málokdy je zkrátka žádoucí začínat úplně znova. Vyjít z minulé práce (lhostejné zda vaší, nebo někoho jiného) je zpravidla daleko lepší. Stejně jako v přírodě, i v konstrukční práci je cestou k úspěchu spíše evoluce, než-li revoluce.

9. Víc hlav víc ví - nikdo není tak schopný, aby mu nebyla k užitku rada jiných. Jak se říká: lína huba holé neštěstí. Není to jen otázka zkušeností - zkušenější kolegové vám pochopitelně asi poradí líp, než ti míň zkušení, ale i ti kterým "teče mlíko po bradě" dokáží sem tam ohalit chybu kterou jste vy po mnohahodinovém civění do výkresů prostě přehlédly, nebo přijít s dobrým nápadem, který by vás prostě nenapadl, protože máte jiný styl uvažování. Uvědomte si, že vaši kolegové jsou v tomto oboru (a pravděpodobně stejně tak v každém jiném) s ohledem na jinou specializaci, pracovní metody a rozdílné praktické zkušenosti jen zřídkakdy vaší přímou konkurencí. Jsou to především vaši spolupracovníci, tak s nimi tedy spolupracujte - nebojte se říct si o radu, nebo o pomoc.

10. Jediným předpokladem pro profesi konstruktéra je zájem o věc a vytrvalost - zkušenosti a vědomosti nejsou nijak zvlášť důležité, protože je lze získat a konstruktér je hromadí vlastně po celý svůj život (pár let ve škole vás tedy nevytrhne). Nevíte-li něco o něčem, není problém to nastudovat, zeptat se zkušenějších kolegů, "lidí od mašiny", nebo vyjít z nějakého vzoru. Na vědomostech proto vlastně skoro nesejde. Důležitá je především vůle jít po trnité cestě vedoucí k dobrému výrobku, odhalovat a řešit problémy. Součástí téhle cesty může být i studium určité problematiky, ale nakonec není lepšího učitele, než praxe sama.

11. Nic víc o konstrukční práci vědět nemusíte , ovšem pokud to někomu řeknete, on vám to neuvěří... a odborníci z praxe to zpravidla nepřiznají - protože by pak vypadaly jako úplně normální pitomci... kterýma vlastně jsme :-). Každej dokáže to co my, ale pssst - to nikdo nesmí vědět!