Propaganda


Co je to propaganda?

Propaganda je především politicky angažovaná činnost - jejím cílem je přesvědčit určitou skupinu o správnosti nějakého názoru, poznatku, teorie nebo politiky. Propaganda je do značné míry spojena se zpravodajstvím, kulturou i výchovou. Opírá se o nějakou ideu (nebo ideologii), kterou prezentuje tak, aby byla co nejdůvěryhodnější a nejpřitažlivější. Jednotlivé situace jsou propagandou vykládány a ukazovány tendenčně - podle aktuální potřeby systému. V průběhu let se tedy propaganda mění a s ní se zpravidla mění i obraz, hodnocení a úhel pohledu na stejnou situaci a stejná fakta. V propagandě se používá různého poměru racionálního i emocionálního sdělení - fakta jsou zpravidla stejně (nebo dokonce méně) důležitá, jako dojmy které vyvolávají.

Nejúčinnějším propagandistickým nástrojem je odedávna zpravodajství. To působí především aktuálně - denně přináší obraz světa malovaný tak, jak to vyhovuje účelům propagandistů. Stejně účinným nástrojem však mohou být i různé publicistické pořady a dokumenty, které mapují určitou dobu, události, nebo celou společnost. Ty se obvzlášť dobře hodí na to, aby "odhalovaly velké zlo".

Kultura a výchova jsou především podpůrnými prostředky dlouhodobé propagandistické kampaně, a to hlavně proto, že působí s odstupem, který by jinak byl nežádoucí. V případě naléhavosti ale lze učinit i různé, v zásadě miniaturní změny, které však rozhodujícím způsobem mění celkový obraz (např. změny v dabingu, střih nežádoucích pasáží a cenzura obecně). Divák je ovlivňován hlavně politicky angažovanou dramatickou tvorbou, která ukazuje problematiku tak, jak se to propagandistovi hodí. Satira může být užitečná, ale zpravidla je špíš hrozbou aktuálního systému, sídlem "lidové opozice". Žákům je zas historie vysvětlována z určitého pohledu a na zpaměť se učí jen určítý soubor dat, zatímco s jiným se naopak buď vůbec nesetkají, nebo v nesprávných souvislostech, či naprosto neadekvátním rozsahu (nemusí jít jen o obsah učebnic, rozhodující může být i samotný obsah učebních osnov - doba která je určité látce věnována, znalosti které jsou vyžadovány v testech apod.).

Stejnou důležitost jako vlastní propagandistické úsilý však má i potírání propagandy politického odpůrce - zpravidla jde o omezení přístupu k informacím (nejčastěji z důvodů "bezpečnosti"), jindy o jejich nepřesný překlad, uvádění v nesprávných souvislostech a tak podobně. Nejrafinovanějším způsobem je však vytvoření vlastní, fiktivní opozice, či umírněných obhájců opoziční ideje - ti sice otevřeně zpochybňují argumenty a výroky vlastní strany, ale zpravidla to dělají velmi neobratným způsobem, záměrně předkládají sporná data, děravá tvrzení apod. V zásadě přitom ani tak nezáleží na tom, operuje-li takto nastrčná opozice v rámci vlastního systému, nebo zda působí přímo "mezi nepřátely", např. jako nezávislý novinář v zemi jiného státu.


Jakých metod využívá?

Propagandisté využívají mnoha různých metod. Je jich opravdu velká spousta, dalo by se říct nepočítaně. Většinou se kombinují, tak, aby celkově dosáhly lepšího efektu. Popsat tu všechny metody je asi prakticky nemožné - daly by se o tom totiž napsat celé knihy. Můžeme si ale rozebrat několik nejběžnějších a nejužívanějších.


1) Selekce dat:

Většina informací uváděných propagandou je pravdivá, jde však o výběr toho, co je pro vlastní propagandistické úsilý výhodné - to co se propagandistům nehodí zkrátka není uváděno, nebo jen ve velmi omezeném měřitku. Událost je veřejnosti prezentována jednostraně.

Klasickým příkladem je zpravodajství z válečného konfliktu ("spojenecká vojska vyřadila z boje 500 nepřátelských tanků" - pravda, ale o tom že jich sama ztratila dvakrát tolik se už nedozvíte). S oblibou se však vybírají i prameny v publikacích, nebo odborníci při posuzování určitého problému ("všech deset námi oslovených odborníků s tímto názorem souhlasí" - ale zbývajících 300 světově uznávaných expertů v tomto oboru jsme neoslovily, protože víme přesně jaký na to mají názor...). Na podobném principu pracuje i zkreslování dat ve statistikách, se kterými se opravdu dají dělat kouzla. Ale asi nejnebezpečnější je tato technika v případě zpravodajských sestřihů, nebo fotografií - výběrem jednotlivých záběrů lze zcela zdeformovat celkový obraz skutečnosti a výsledný dojem je přitom velmi reálný - "vždyť na to koukám - takže se to se přeci stalo". Klíčem k pochopení tohoto jevu je skutečnost, že jednotlivá fakta, nebo okamžiky nemají dostatečnou vypovídací hodnotu o celé události - jednotlivosti mohou bez souvislostí dávat zcela protichůdné závěry.

Příklad:
Následující fotografie zobrazují izraelské policisty v období nepokojů. Povšimněte si zcela rozdílného dojmu který by obě fotografie vyvolávaly při samostatném zveřejnění - foto č.1: "takový malý chudáček - proč mu ubližují?", foto č.2: stejný chlapec pár minut před tím vrhá kameny na izraelské policisty. Jeho příbuzní postávají poklidně v pozadí, policie na snímku zdánlivě nereaguje - jako by vůči "demonstrantům" ani nechtěla zasáhnout, jako by iniciativu měly oni...






2) Různá interpretace:

Tato technika se do určité míry podobá té předchozí - na základě stejných faktů dokáže vyvolat zcela opačný dojem. Prostředkem manipulace tu však není ani tak selekce dat, jako spíše jejich rozdílný výklad, odlišná formulace události a při použití jiných výrazů. Mohly bychom to přirovnat k výběru fotografie v předcházejícím případě - pokud by jediný okamžik a událost zachytilo několik fotografů z různých úhlů, pozic, perspektiv, jednotlivé fotografie by na člověka působily trochu jinak - z jedné by například nebyla vidět zbraň útočníka, z jiné by byla zakryta krev a zranění napadeného apod. Podobného efektu lze dosáhnout i jinými informačními médii - vlastně jde o to, že určitou událost prezentujeme jednostranně, jen z určité perspektivy, na základě určitého osobního hodnocení, názoru, nebo předpokladu. Co by jste například řekly: je Škoda Octavia drahá? To závisí na úhlu pohledu - v porovnání s Mercedesem jistě ne, ale oproti Trabantu je to opravdu drahota... Stejně tak se na tuto otázku dívá jinak nekvalifikovaný dělník a ředitel banky. Věci se zkrátka dají vyložit a posuzovat různě, aniž by jste při tom nutně musely lhát, nebo vycházet z nepravdivých informací. Propagandista pochopitelně událost podá tak, takovými slovy a za použití takových výrazů, jak se mu to hodí. Nejnebezpečnější aplykací této metody je "vhodný" výběr hodnotících faktorů u různých studií a statistik - jde o oblíbený trik, jímž lze zdánlivě naprosto hodnověrně "dokázat" i úplnou lež. Mnohem častěji než s matematickými formulemi se však běžní lidé setkávají s popisy událostí. Ukážeme si několik příkladů:

"naše vojska zničila početné nepřátelské formace bez větších ztrát"
"střílíme ty chudáky jako krocany, nemají proti nám vůbec žádnou šanci - to není válka, to je masakr!"

"tank imperialistických agresorů zahájil palbu na místní nemocnici. V okolí přitom ani nebyl zádný z našich oddílů"
"spojenecký tank zasáhl kulometnou palbou veřejnou budovu, když opětoval střelbu odstřelovače"

"povstalci dnes provedly úspěšný úder na sídlo okupační vlády, v němž zlikvidovaly velké množství kolaborantů."
"při teroristickém útoku na středisko místní samosprávy bylo zabito 30 lidí, převážně civilistů."

"armádní letectvo provedlo velký počet operačních letů zaměřených především na podporu pozemních operací"
"po celý den probíhalo intenzivní bombardování. Jsou hlášeny těžké ztráty na žívotech."

"při nočních střelbách používáme širokopásmové, širokospektrové, levné, nahraditelné bodové infračervené cíle."
"v noci střílíme do plechových sudů se žhavým uhlím"

"budoucnost je příslibem, obrat podniku z posledního měsíce dosáhl rekordní výše"
"aby jsme kompenzovaly ztráty z posledních let, musely jsme prodat většinu výrobního zařízení i nemovitostí"

"trh je z větší části nasycen, tři čtvrtiny zákazníků už tento typ výrobku zakoupily u konkurence"
"celých 25% zákazíků zatím nebylo uspokojeno, což dává předpoklad k velkému odbytu"

"tenhle výrobek je šmejd a nikdo ho nechce"
"v současné době je tento typ výrobku neprodejný. Zákazníci hodnotí kvalitu podle rozdílných měřítek."

"tento druh problémů podle našich zkušeností nevyžaduje systémová řešení, řešíme je operativně"
"s tímhle jsme si zatím tak úplně neporadily, zatím jen improvizujeme"

"Petr je chytřejší než Dana - ta nezvládá ani sčítání"
"Daně sice vůbec nejde Matematika, ale má obecně lepší prospěch"



3) Dementovaná informace:

Z čiste praktické stránky bychom se na tuto propagandistickou metodu mohly dívat jako na "záměrný omyl" - na první straně novin se kupříkladu objeví článek o děsivých ztrátách na životech při přírodním neštěstí v nějaké daleké zemi. Palcové titulky, velké fotografie - znáte to. Nakonec se však ukáže, že to byla "novinářská kachna" - že ztráty na životech nebyly ani zdaleka takové jak se popisovalo. Článek bude pochopitelně dementován. Ale kdy? A jak? Zatímco první zpráva byla v popředí zájmu, byla uveřejněna na titulní straně a šlo o aktuální sdělení, dementující článek může mít podobu krátkého odstavce schovaného kdesi uprostřed vydání a ještě k tomu se může objevit třeba až za měsíc, po "důkladném prošetření" události. Nepravdivá zpráva tak sice bude na veřejnosti popřena, redaktor listu se zdřejmě čtenářům se srdceryvnou lítostí omluví, zdůvodňuje své pochybení tím, že se nechal oklamat zpravodajství toho a toho, zprávami odtamtud a odtud, ale v myslích většiny čtenářů daný výklad události už dávno zakořenil, nehledě na to, že už je "pozdě" - opravná informace není aktuální, vztahuje se k něčemu, co už je dávnou minulostí a nemá žádnou souvislost se současností. V daném případě by například už nikdo nezískal zpět štědré (a zcela dobrovolné) příspěvky na humanitární pomoc dané zemi, ač na štědrost dobrodinců nepochybně vylíčená velikost katastrofy vliv měla.

Podobně působí i další zajímavá propagandistická technika - totiž uveřejňování neověřených zpráv. Daný informační kanál zkrátka předem upozorní na to, že jde o dosud nepotvrzené informace, ale s ohledem na jejich kontext a četnost je záměr zcela jasný - propagandista opětovně uveřejňuje především to, co se mu hodí. Naprosto nezáleží na tom, že to bude muset později případně dementovat, jako "omyl", nepravdivou informaci. Tehdy už totiž daná zpráva zpravidla svůj účel splní - ovlivní mínění veřejnosti v rozhodujícím okamžiku.


4) Zjednodušené podání:

Je spolehlivě ověřeno, že na většinu lidí více působí jednoduchém, jednoznačné a povrchní podání určité situace, než její důkladná a seriózní analýza. Je to zdřejmě dáno tím, že máme tendenci hledat takové výklady, které spějí k jasnému a srozumitelnému vysvětlení problému. Propagandisté toho dokáží náležitě využít tím, že určitý problém podají zjednodušeně, černobíle, jasně odliší "pravdu a lež", definují "dobro a zlo". Důvod proč to funguje ale může být i jiný - na mysl lidí očividně víc působí různé fráze, gesta a dojmy, svým emocionálním vlivem, než suchopárná, nudná řeč logiky a faktů. Čenobílé podání situace s jasně definovaným osobním postojem autora, je tak pro většinu čtenářů přitažlivější a má na ně trvalejší vliv. Snáze se dá také dále šířit jako osobní přesvědčení - opakování odposlechnutých, citově nabitých frází je jednoduché a zvládne je každý, zatímco mnohostránkový detailní rozbor prostě přítely jen těžko přiblížíte.


5) Opakovaná lež:

Tato technika je v podstatě naplněním starého známého rčení že: "stokrát opakovaná lež se stává pravdou". Jde o to, že pokud vám bude někdo něco dost dlouho opakovat, ať už by to byla jakákoliv pitomost, nakonec alespoň zapřemýšlíte o tom, zda-li na tom skutečně něco nemůže být :-). Pochopitelně vás asi nikdo nepřesvědčí o tom, že slunce dnes nevyšlo a už ani nikdy nevyjde, protože to si zkrátka můžete snadno ověřit jen tím, že se podíváte z okna. Pokud si však danou informaci nemáte možnost ověřit, může vám čísy vehementně prosazované tvrzení opravdu rádně zamotat hlavou. A to zvláště tehdy, je-li propagandista ve své práci vytrvalejší než pravdivý informátor. Dalším efektem této techniky může být také to, že jednotlivý subjekt (tj. jedinec, tj. vy) díky této vytrvalé propagandistické kampani může zcela ztratit kontakt s ostatními - vzklíčí v něm pochybnost, že už tomu všichni okolo věří - jinak by přece někdo takový nesmysl stále neopakoval dokola...


6) Teorie velké lži:

Tento způsob propagandy je velmi zajímavý, protože zdánlivě pracuje proti logice. Z čistě racionálního hlediska by se nám zdálo, že čím bude něčí tvrzení znít absurdněji, čím větší to bude lež, tím hůře přesvědčíme ostatní, aby v ní věřily. Ve skutečnosti je to však zpravidla naprosto naopak - lidé zkrátka odmítají uvěřit, že by jim kdosi byl schopen TAKHLE lhát. To si přeci nikdo nedovolí!! Zvlášť ne naše vlády, úřady, nebo televize - "vždyť to říkaly v televizi!"


Jak se propagandě bránit?

V předcházejících částech jsme se seznámily s tím, co to asi propaganda je, a jaké techniky používá. Jak se jí ale bránit? Těžko. Žijeme ve světě kde nám převážnou část informací někdo zprostředkovává. A ten někdo může s danými informacemi manipulovat. Zpravidla zavisí na podpoře určitých lidí, či organizací, má své vlastní zájmy. Můžeme naivně věřit tomu, že to co se nám sděluje je pouze ryzí pravda a nic než pravda, nebo si připustíme, že si všichni o sobě vytvářejí určitý obraz, který jim pomáhá v dosažení jejich cílů a posilování jejich postavení. Těžko od někoho můžeme očekávat, že bude hlásat něco, co nebude prospěšné jeho zájmům - řezal by přece pod vlastní větví. Mnohem pravděpodobnější naopak je, že tu a tam, v té či oné míře uvede to co se mu hodí, podá fakta a události takovým způsobem, jak mu to bude prospěšnější. To jistě může. Na nás však je, zda se s tím ztotožníme, či nikoliv. Musíme být ostražití při vnímání informací. Chceme-li znát pravdu, nebo mít "objektivní" informace o jakékoliv problematice, je nutné uvědomit si tento zkreslující vliv, potenciál, porovnávat několik informačních zdrojů, snažit se na věc dívat z mnoha různých perspektiv, přesvědčit se sami na vlastní oči. A pokud nemáme tu možnost, buďme si alespoň vědomi omezení, které informace z druhé ruky přinášejí.

Jinými slovy: nebuďme důvěřivými tupci, pro které není důležité to co se stalo, respektive co se děje, ale jak o tom referují média. Nespokojme se s informacemi o realitě, hledejme realitou samotnou.