Ruční granáty

Ruční granát (RG) je vlastně taková malá, ručně házená bomba. Z čistě vojenského hlediska je to příležitostná zbraň která umožňuje napadat jednotlivce i skupiny nepřátel bez nutnosti vystavit se přímé palbě jejich zbraní. Výbuch ručního granátu zpravidla silně dezorientuje a mnohdy i zcela ochromí přeživšího nepřítele v zasažené oblasti. RG také představují jeden z nejlepší prostředků k přípravě jednoduchých, ale účinných výbušných nástrah. Jsou to tedy bezesporu velmi zajímavé a mnohostraně využitelné zbraně. Jejich použití v bojové situaci však klade zvýšené nároky na obsluhu a u méně zkušených uživatelů často dochází ke smrtelným nehodám nebo zasažení vlastních sil. Někteří odpůrci RG dokonce tvrdí, že jsou pro své uživatele stejně nebezpečné jako pro samotný cíl.


Mezi vojáky jsou tedy RG na jedné straně zatracovány, ale na straně druhé je uznávána jejich vysoká účinnost a taktické výhody které poskytují. Nás však asi budou RG zajímat z trochu jiného hlediska - jako relativně snadno opatřitelné ilegální zbraně, které jsou v ozbrojených silách evidovány jen na počty (řadí se mezi munici a tak se nezaznamenávají a nekontrolují evidenční čísla, po spotřebování z nich prakticky nic nezůstane) a jejihž přesný původ je tedy velmi obtížné vystopovat, ale které se zároveň dají lehce ukrývat a mají přitom velký ničivý potenciál. Cílem tohoto dokumentu je čtenáři tuto zajímavou zbraň přiblížit a nastínit hranice jejích skutečných možností.


Hlavní druhy ručních granátů:

Útočné proti-pěchotní granáty - jsou určeny k použití útočícími jednotkami v otevřeném terénu. Výbuchem granátu je ohrožena relativně malá oblast, podstatně menší, než je dohoz granátu. Ničivý účinek má zpravidla tlaková vlna, nebo malé, relativně lehké střepiny. Psychologický účinek útočného granátu (hluk, záblesk) je často vyšší než praktické škody které způsobí nepříteli.

Obranné proti-pěchotní granáty - jsou určeny pro použití ze zákrytu. Ohrožená oblast je větší než dohoz granátu. Ničivého účinku se dosahuje střepinovým efektem - výbuchem obraného granátu dojde k roztržení jeho pláště, vzniká velký počet poměrně těžkých střepin pohybujících se všemi směry relativně vysokou rychlostí. Některé typy útočných granátů jsou konstruovány tak, aby je bylo možno snadno a rychle změnit v obranné nasunutím tříštivé objímky. Obecně se oblast smrtícího účinku protipěchotních granátů pohybuje mezi 10-30 metry od místa výbuchu. Oblast ohrožení zbloudilými střepinami však může být několikanásobně větší (70-300m). Účinnost RG se snižuje při explozi na měkkém povrchu (terén absorbuje střepiny a energii výbuchu), nebo naopak zvyšuje při explozi na tvrdém povrchu (terén odráží střepiny a energii výbuchu).

Speciální granáty - jsou to zvláštní protitankové, zápalné, ochromující, dýmové, plynové, nebo kombinované granáty. Hlavní rozdíl tkví především v bojové náplni granátu.


Hlavní části a konstrukce soudobých RG:

Běžný RG se skládá ze tří hlavních částí: zapalovače, výbušné náplně a těla granátu. Při skladování granátů jsou zpravidla zapalovače odděleny od těla granátu s výbušnou náplní z důvodů bezpečnosti. U tříštivých granátů má tělo granátu podobu tříštivé objímky, často však bývá překryto ještě jedním, hladkým pláštěm.

   Schéma obraného ručního granátu s
pojistnou pákou a časovým zapalovačem
Schéma obraného ručního granátu s
pojistnou pákou a časovým zapalovačem:

1 - kroužek závlačky úderníku
2 - pojistná páka
3 - úderník
4 - roznětka
5 - zpožďovací slož
6 - detonátor
7 - výbušná náplň
8 - střepina

Většinou popsaných částí RG se není potřeba blíže zabívat. Jejich funkce je zdřejmá a jednotlivé konstrukce jsou ve většině případech principiálně obdobné. Bližší pozornost budeme věnovat pouze jedné součásti, která má zcela zásadní vliv na taktiku a bezpečnost použití RG. Touto částí je zapalovač. V podstatě existují dva základní druhy zapalovačů: časový a nárazový. Oba mají své výhody a nevýhody. Některé moderní typy RG jsou proto vybaveny kombinovaným zapalovačem, nebo selektivním zapalovačem, který umožňuje volbu momentálně vhodnějšího způsobu aktivace.

Nárazový zapalovač odpálí granát v okamžiku dopadu na překážku. Odjištění granátu je zpožděno a dochází k němu až během letu, po odhození. Prodleva mezi dopadem a explozí prakticky neexistuje, takže není možné granát po dopadu odhodit zpět, či jej zalehnout. Většina dnešních nárazových zapalovačů je všesměrová, existují však i jednosměrové nárazové zapalovače s jednodušší konstrukcí. Dopad granátu v požadovaném směru je zpravidla zajištěn vhodným umístněním těžiště, brzdnými prvky, nebo kombinací obou metod. Jednosměrovým nárazovým zapalovačem jsou dnes vybaveny převážně kumulativní protipancéřové granáty. Nárazové zapalovače jsou nespolehlivé při použití v měkkém terénu - písek, bahno a sníh - kde zpravidla nedochází k dostatečně silnému nárazu, který by je aktivoval.

Časový zapalovač přivede granát k výbuchu po uplynutí předem stanovené doby. Problémem je stanovení časové prodlevy, pokud je příliš dlouhá, má nepřítel čas hodit granát zpět, pokud je příliš krátká, mohl by granát zabít házejícího. Za optimální zpoždění se dnes považuje 4-5 vteřin, existující rozsah je však širší: 2-6 vteřin. Některé časové zapalovače umožňují uživateli nastavit tuto prodlevu bezprostředně před odhozením. Časové zapalovače jsou všeobecně bezpečnější než nárazové, nebezpečí však hrozí při vrhání do svahu, nebo vyvýšených pozic - granát s časovým zapalovačem se může "vrátit" ke svému majiteli. Mimo to jsou nárazové zapalovače také mnohem vhodnější k útokům na pohybující se cíl (vozidla, tanky) a útokům ze zálohy - pokud má časový zapalovač pyrotechnickou roznětku (jíž užívá většina současných RG) hoření zpožďovací slože vydává poměrně hlasitý syčivý zvuk.


Příprava k použití a systémy zajištění:

Způsob odjištění RG se liší v závislosti na jeho konstrukci. Dosud bylo vyvinuto velké množství granátů různých konstrukcí s nejrůznějšími metodami přípravy k použití. Vzhledem k omezenému prostoru není možné popsat všechny, budou zmíněny pouze nejběžnější:

Nejpoužívanějším způsobem zajištění je úchopová pojistka blokovaná závlačkou. Granát je konstruován tak, aby jeho přirozeným uchopením došlo ke stlačení páky či jiného pohyblivého členu, který je za normálních okolností blokován závlačkou. Před odhozem je tato závlačka vytažena. Při odhozu se úchopová pojistka sama uvolní na a granát je aktivován. U protitankových kumulativních granátů je úchopová pojistka zpravidla kombinována s brzdícím členem zajišťujícím dopad granátu na pancíř v požadovaném (kolmém) úhlu. V závislosti na konstrukci zapalovače dojde uvolněním úchopové pojistky buď k zažehnutí zpožďovací směsy, odblokování nárazového zapalovače nebo (u kombinovaných zapalovaču) obojímu.


U jiných, převážně starších konstrukcí bylo odjištění prováděno již vytažením závlačky. Z důvodů bezpečnosti se v takových případech zpravidla roznětka umistňovala do granátu až bezprostředně před odhozem a proto tedy byli tyto konstukce relativně těžkopádné (přičemž ani s jejich celkovou bezpečností to nebývalo nejlepší - hlavně u typů s nárazovým zapalovačem). Vzácnou výjmkou pracující na podobném principu byl sovětský obraný RG z dob druhé světové války - zde měla "závlačka" (uvádějící v činnost časový zapalovač) podobu kuličky, která byla překryta odšroubovatelným zákrytem - víčkem. Vrhající nejprve odšrouboval víčko, poté vytrhl kuličku (spojenou drátkem s zapalovačem) a zbraň odhodil na nepřítele.

Ostatní konstrukce obecně nebyli příliš úspěšné a až na výjmky šlo spíše o vývojové variace již zmíněných mechanismů. Coby zajímavost si pozornost zaslouží snad jen japonský RG z dob druhé světové války, který byl pokusem o jakousi univerzální "bojovou hlavici" - po našroubování příslušných doplňků do dnové části pláště válcového RG, jej bylo možné použít jako puškový granát, nebo náboj do lehkého minometu. Tato koncepce se podepsala i na podobě pojistného a aktivačního mechanismu - v případě klasického použití (jako vrhací zbraně) byl granát aktivován nárazem zapalovače na tvrdý povrch, po odšroubování její krytky (víčka). Výbuch následoval cca. do 5 vteřin.
Výbuch RG s nápní bílého fosforu. Jedná se o víceúčelový
granát s zápalným a zadýmovacím účinkem. Při použití proti
              živé síle může působit děsivá zranění. Britský pěšák vrhá RG ze zákopu, pojistná
  páka právě odpadá od letícího granátu Britský pěšák vrhá RG, pojistná páka
  se odděluje od letícího granátu     Ruský pěšák s kumulativním protitankovým ručním
granátem RKG-3M. Pojistná páka v rukojeti je stlačena.

Výbušné nástrahy z RG:

Výbušné nástrahy z RG jsou jiným, neméně efektivním využitím jejich potenciálu. Základní podmínkou jejich vytváření je dokonalé pochopení konstrukce a činnosti daného typu RG. Existuje bezpočet možností aplikace, všechny však využívají běžného způsobu aktivace. Nejjednodušším použitím se vyznačují granáty s všesměrovým nárazovým zapalovačem - lze je prostě odjistit a umístnit někam, kde je silný náraz přivede k výbuchu. Zde je několik příkladů využití RG s časovým zapalovačem a úchopovou pojistkou v podobě pojistné páky blokované závlačkou:
Jedna z nejpoužívanějších nastrah z RG
- RG přichycený na tyčce s nástražným
      drátem připevněným k závlačce - RG přichycený na tyčce s nástražným drátem připevněným k závlačce (viz. obr.)
- RG s nástražným drátem připevněným k závlačce, situovaný do překážek z ostnatého drátu
- odjištěný RG umístněný na kliku dveří (pojistná páka blokována mezi klikou a dveřmi)
- odjištěný RG spuštěný do sklenice od zavařeniny (blokace pojistné páky) a umístněný ve vyvýšené a nestabilní poloze
- odjištěný ruční granát umístněný pod tělem mrtvého (blokace pojistné páky)
- odjištěný RG přilepený lepící páskou mezi dveře a zárubně (pojistná páka nepřelepena)
- odjištěný RG přilepený lepící páskou do komína krbu (teplo zapáleného ohně naruší lepící pásku)

Soudobé RG:

V následujícím popisu si přiblížíme tři moderní ruční granáty, se kterými by jste se teoreticky mohly na území ČR setkat nejpravděpodobněji - československý ruční granát RG-4 z výzbroje AČR, sovětský F-1 a moderní československý URG-86, který sice z finančních důvodů dosud nebyl zaveden do výzbroje naší armády, ale zase ho čile vyrábíme pro zahraniční zájemce.


RG-4

Ruční granát 4 je útočným proti-pěchotním granátem. Na spodní část lze nasadit tříštivou objímku která podstatně zvětšuje oblast střepinového účinku. Zapalovač je nárazový, reakčního typu (uváděný do činnosti působením setrvačných sil) s vysokou citlivostí - bezpečně vybuchuje i při dopadu do vody, sněhu, slámy, sena a křoví (toto však bohužel často neplatí u granátů tohoto typu se starším datem výroby - při cvičení Československých Milicí byly v praktické části výcviku hodu granátem často užívány tyto granáty, vyřazované z výzbroje kvůly "prošlé záruční lhůtě", přičemž rozbuška v takových případech velmi často selhávala. Přítomný pyrotechnik je pak zpravidla ničil střelbou z malorážky - pamětnící si zdřejmě vzpomenou). Jištění je prováděno klasickou kombinací úchopové pojistky (ocelový pásek s kováním a zástrčkou) s závlačkou. Konstrukce úchopové pojistky zajišťuje bezpečnost i při náhodném vypadnutí granátu z ruky, nebo kratším hodu, jestliže je dráha pádu (letu) kratší než 3-4 metry.

Výška granátu
Průměr granátu
Hmotnost granátu
Hmotnost tříštivé objímky
Smrtící účinek střepin:
Bez tříštivé objímky
S tříštivou objímkou
Zranitelnost:
Bez tříštivé objímky
S tříštivou objímkou
Hmotnost plného truhlíku
Počet granátů v truhlíku
84mm
53mm
322 g
125 g

5-10m
15m

200m
200m
12kg
25ks
Schéma čs. ručního granátu RG-4
1 - plášť granátu
2 - víko granátu
3 - rozbušková úderka
4 - trhací náplň
5 - zesilovací náplň
6 - kombinovaná rozbuška
7 - jehlová úderka
8 - jehla
9 - pružina
10 - opěrný můstek
11 - dopravní pojistka
12 - vrhová pojistka
13 - tříštivá objímka

F-1

Jedná se o obranný proti-pěchotní granát. Zapalovač UZRG, iniciuje granát 3.2-4.2 s po vypuštění z ruky. Granát je možno házet pouze z okopu nebo úkrytu. Zapalovač se do RG šroubuje až před odhozem. Jištění je provedeno klasickou kombinací úchopové pojistky (pojistná páka) s závlačkou.

Výška granátu
Průměr granátu
Hmotnost granátu
Smrtící účinek střepin:
Zranitelnost:
150mm
50mm
600 g
25m
100-200m
Schéma ručního granátu F-1
Shéma obranného granátu F-1:

1 - tělo granátu
2 - trhací náplň
3 - zapalovač UZRG

URG-86

Ruční granát URG-86
Univerzální ruční granát vz.86 je útočným i obranným ručním granátem. Zapalovač je kombinovaný, granát vybuchuje při nárazu na překážku okamžitě, nebo za 3.2-4.6 sekundy od odhozu.

Univerzální ruční granát vz.86 URG - 86 je účinnější než dosud používané granáty zařazené do výzbroje AČR. Působí na živou sílu nepřítele velkým množstvím menších střepin, jejíchž účinek s přibývající vzdáleností od místa výbuchu rychle klesá. Účinek způsobený tlakovou vlnou je zanedbatelný, granát nelze použít k ničení zátarasů, proti obrněným cílům apod.

3 - tělo granátu
13 - tělo zapalovače
20 - dopravní pojistka
33 - vrhová pojistka


Improvizovaná výroba RG:

Hlavním problémem improvizované výroby RG je obtížná dostupnost výbušnin a jen nesnadná dosažitelnost požadovaného poměru pohotovosti použití, bezpečnosti pro uživatele a smrtícího účinku na nepřítele. Většina improvizovaně vyráběných RG se nemůže rovnat průmyslově vyráběným typům. Je sice relativně lehké vyrobit takovou poměrně účinnou zbraň, ovšem její bezpečnost a spolehlivost bývá nejistá. Přesto ale podobné prostředky za určitých okolností mohou poskytnout cenné služby svému uživateli a stát se hrozbou pro protivníka.

Improvizovaně vyráběné exempláře bychom mohly rozdělit do dvou radikálně odlišných skupin. Jednou z nich jsou primitivní, hrubé, ale střízlivé konstrukce postavené "okolo výbušniny" ke které jsou ostatní části doslova "přilepeny". Druhou skupinou jsou více, či méně úspěšné pokusy o plnohodnotnou náhražku moderních, průmyslově vyráběných RG.

První skupinu zastupuje nejčastěji "hřebíková bomba" a "skleněný granát". Hřebíková bomba je vlastně jen výbušnina se zápalnicí a hřebíky po obvodu které vcelku uspokojivě vytvářejí střepinový účinek. Granát má pochopitelně "časový zapalovač" - hořící zápalnici. Další možností je skleněný granát. Skleněné granáty se běžně používaly až do padesátých let 19. století, protože byli mnohem lehčí než granáty s kovovým tělem, takže jich bylo možné nést více a házet je na větší vzdálenost. Při výbuchu působily těžká poranění měkkých tkání, pokud ovšem obsahovaly jen přiměřenou výbušnou náplň. Jinak se rozlétly na tisíce neškodných částeček (myšleno v porovnání s velkými střepinami). Ke konci druhé 2. světové války se ke skleněným granátům vrátila německá armáda kvůli problémům s dodávkami litiny. Od té doby se čas od času objevují podobné exempláře vytvořené nejčastěji z malé skleněné nádoby se silnými stěnami, plněné černým prachem, nehašeným vápnem, nebo malou třaskavou složí.
Hřebíková bomba použitá demonstranty
v Severním Irsku počátkem 70.let 20.stol  Průřez granátem se skleněným tělem
běžně používaným do 1.pol. 19. století
Pokusy o plnohodnotnou náhražku průmyslově vyráběných RG jsou často mnohem nebezpečnější pro uživatele, než pro nepřítele. Mnohdy ale vznikají i díla výkonnostně srovnatelná s továrně vyráběnou předlohou. V podstatě jde o repliky moderních ručních granátů, jejichž konstrukce je přizpůsobena výrobním možnostem tvůrce. Největším problémem při výrobě těchto zbraní je spolehlivý a bezpečný zapalovač. Ten tvoří nejnáročnější výrobní součást, srdce všech podobných granátů. Jako příklad RG tohoto typu uvedeme návrh ručního granátu nalezený na českém internetu:
Návrh amatérského
  ručního granátu
Popis:
Úderník je vyroben z hřebíku s napájenou ploškou v blízkosti hrotu. Silná pružinka, tlačí na tuto plošku (opírá se o horní plochu těla zapalovače jíž prochází úderník) a udává úderníku potřebnou energii. Úchopová pojistka, vyrobená z plechu, blokuje pohyb úderníku přes již zmíněnou navařenou plošku. Sama je přitom jištěna závlačkou. V dráze úderníku se nachází startpatrona umístněná v zesíleném hrdle. Pod startpatronou se v odpalovací trubičce nachází zpožďovací a zážehová slož. Vně zapalovače, v samotném těle granátu je blíže nespecifikovaná výbušná náplň. Tělo granátu zdřejmně není blíže řešeno, nebo jde o útočný typ působící tlakovou vlnou.

Funkce:
Po vytažení závlačky a uvolnění úchopové pojistky se úderník dá do pohybu, narazí do startpatrony a odpálí ji. Výšleh startpatrony iniciuje zážehovou a zpožďovací slož v odpalovací trubičce. Po jejím prohoření výbušná výplň exploduje.
Po zevrubném prozkoumání je myslím možné konstatovat, že RG vyrobený na podobném principu by přinejmenším teoreticky bylo možné srovnávat s některými továrně vyráběnými modely. Bezpečnost a spolehlivost konstrukce tu závisí především na pečlivosti práce a důkladných zkouškách jednotlivých částí svým, amatérským, výrobcem. V ideálním případě, při pečlivé práci a s použitím silné výbušné náplně může jít o spolehlivou, pohotovou a děsivě účinnou zbraň.


Související: Výbušniny a hořlaviny