Viktor Suvorov - lhář, nebo vizionář?

Viktor Suvorov, alias Vladimir Bohdanovic Rezun je někdejší přeběhlík KGB, který za posledních cca. 20 let navyprávěl a sepsal spoustu opravdu zajímavých historek o sovětské armádě a událostech roku 1941. Ty se pravidelně stávají mezi určitým okruhem čtenářstva velmi populární, jejich knihkupci a vydavatelné je pravidelně vychvalují až do nebe, ale - což je pozoruhodné - odborná kritika se k nim jaksi nechce znát a žádný uznávaný historik je nebere vážně. Sám Rezun tvrdí že jde buď o "spiknutí", nebo o "neschopnost přiznat vlastní neschopnost".

Ani tento článek není nějakou seriózní studií, nebo kritikou děl tohoto autora. Musím přiznat, že žádnou z Rezinových knihu jsem celou nepřečetl a po pravdě řečeno toho ani nijak nelituji. Následující text jsem sepsal jen a pouze proto, abych v něm jednou a provždy shrnul své názory na tvorbu tohoto člověka a mohl tak na něj odkázat každého, kdo se se mnou o něm kdy bude chtít bavit. Diskuse o tomto člověku se totiž jak se zdá mezi příznivci vojenské historie s železnou pravidelností objevují znovu a znovu, aniž by přinášely cokoliv podnětného...

Pro pochopení každého díla se je myslím vhodné stručně seznámit s jeho autorem, aby čtenář měl patřičnou představu o koho jde, z jaké pozice danou věc hodnotí a jaké asi mohou být jeho postranní motivy. V případě pana Viktora Suvorova to myslím platí dvojnásob. Zajímavé je, že tento člověk se sám není schopen shodnout ani na tom, odkud pochází jeho autorské jméno pod kterým publikuje. Podle jedné teorie jde o pseudonym, který si sám zvolil po svém útěku na západ, aby zůstal anonymní a unikl před "pomstou KGB" - v takovém případě jistě musel mít hodně velké ego, když si zvolil příjmení jednoho z nejslavnějších z Ruských vojevůdců, jehož jméno (Alexandr) mu zase naopak asi nepřišlo dost "sovětské". Podle jiné teorie jde zas o Rezinovo "kódové" (krycí) jméno již z KGB. Obě tyto teorie přitom vychází z výroků samotného Rezina - jednou zkrátka tvrdí to a jednou zas ono, zřejmě podle toho jak se mu to zdrovna hodí - což pro něj myslím typické. Další spornou záležitostí je například jeho úloha v Sovětské armádě. On sám o sobě kdysi tvrdil že sloužil v oddílech Spetznas - oddílech zvlášního určení. Na základě této příslušnosti pak napsal o těchto oddílech jednu velmi zajímavou knihu a "pomohl" západním zpravodajcům ke spoustě informací, které se ovšem později téměř bez výjmky ukázaly jako mylné, až bych řekl lživé. Podle oficiálních informací Rezin s těmito útvary dokonce nikdy neměl nic společného a šlo vyloženě jen o řadového důstojníka sovětské armády a později pracovníka KGB. Už to nám myslím stačí, abychom posoudily pravdomluvnost tohoto autora. Ale nesuďme jeho život, suďme jeho díla.

Jádrem jeho tvorby je jak se zdá snaha přepsat historii a to konkrétně svými osobními teoriemi které se v té či oné obměně objevují snad ve všech jeho knihách - totiž: SSSR byl "říší zla", agresorem, který již od svého založení plánoval světovládné tažení, roku 1941 chtěl zaútočit na Třetí říši a zotročit si celou evropu, ale jen díky shodě náhod jej Hitler o pár dní předešel a díky tomuto faktu také téměř porazil. I po druhé světové válce však údajně agresivní choutky SSSR neodumřely a on dále plánoval svá velká tažení...

Velmi oblíbeným Rezinovým argumentem jsou - kromě "osobních zážitků" - "sovětské tajné dokumenty" ke kterým prý získal přístup jako důstojník KGB a na základě nichž prý sám "prohlédl". Autor nám ve svých dílech jednoduše tvrdí, že důkazy pro jeho nápadité báchorky sice jsou a existují, ale - jaká to smůla - jsou tajné, takže si je nikdo nemůže ověřit ani přečíst a pokud tajné náhodou nejsou, pak jsou zase jejich jediné exempláře jako na potvoru umístněny v "tajných" místech kam nikdo nesmí, jako je například centála KGB, nebo důstojnická knihovna jakéhosi tankového praporu sídlícího kdesi na Sibiři. Inu komedie, dalo by se říct. Ale řekněme že má v tomto pan "Suvorov" skutečně pravdu - zázračné, jasné a nepopiratelné důkazy jeho tvrzení tu tedy jsou, ale my je vidět nemůžeme. Nu budiž. Velmi obtížně se pak ovšem dá osvětlit skutečnost, že tu jsou doslova tisíce důkazů které svědčí v neprospěch Rezinových velezajímavých teorií a na které se můžeme vynadívat do systosti. Ponechme stranou Rusy, když tedy ti nemluví pravdu a jsou to notoričtí lháři (samozřejmě s vyjmkou samoteného Rezuna...). Ponechme stranou například Žukova, Rokosovského, ponechme stranou Bagramjana, ponechme stranou všechny vojevůdce, velitele, důstojníky, hrdiny sovětského svazu, kteří nám lžou, zatímco konfident KGB a v mnoha jiných případech usvědčený lhář "Suvorov" má protentokráte pravdu. Podívejme se na to co o tomu říkají Němci - ne snad dnes, po 50 letech, ale co o tom říkaly fašističtí generálové v roce 1941, jak viděli situaci oni když zdrovna "mocnou útočnou rudou armádu" válcovaly během své přátelské návštěvy, vedoucí k branám Moskvy, Leningradu a Stalingradu. Kupodivu, oni jednoduše s panem Rezinem nesouhlasí, tvrdí nám něco úplně jiného. I ti kteří se domývali že útok na SSSR byl "preventivní" a že Hitler měl minimálně v tomto pravdu, vlastně mnohými fakty která popisují vyvrací Rezinovské bláboly. Nikde nevidí "trestné jednotky" o kterých Rezin zaníceně referuje, nikde nevidí přípravy na onu ohromnou sovětskou ofenzivu - ve faktech se s ním rozcházejí a věci které Rezin podává tak a tak, oni vidí úplně jinak. Pro názornost uvedu jen pár příkladů, protože podobnými - s prominutím - blbostmy Rezinovy knihy doslova přetékají.

Doslova legendárními se stali Rezinovy zkazky o kolopásových tancích BT. Tyto tanky skutečně existovaly a byli to velmi zajímavé stroje, o tom není sporu. To je však asi tak jediné, v čem má pan Rezin v jejich popisu pravdu. Sovětské Tanky typu BT vycházely z koncepce tanku Christie M1931, který přinesl především nový a poměrně zdařilý typ odpružení a také jednu zajímavou a jedinečnou vlastnost - možnost sejmout z tanku pásy a pokračovat v jízdě na kolech, což na silnicích umožňovalo dosahovat daleko vyšších rychlosti. Rezin nám ovšem tvrdí, že jde o jasný důkaz sovětských agresivních umyslů, kdy tanky BT měly překonat pohraniční území SSSR s nedostatkem cest na pásech a ty posléze sejmout a pokračovat ve své "invazy na západ" na kolech, po místní husté a kvalitní silniční síti. To je jistě velmi zajímavá myšlenka, ovšem bohužel zůstává jen a pouze domněnkou, když si uvědomíme, že roku 1941 už byla celá koncepce kolopásového tanku zastaralá a Sověty opuštěná - moderní nástupce tanků BT, typ BT-20 se nikdy sériově nevyráběl a starší stroje roku 1941 už léta přesluhovaly, nebyl k nim dostatek náhradních dílů a nebyly schopni čelit moderním protitankovým zbraním. O chybách a nedostatcích těchto zbraní se ovšem pan Rezin ve své knize pochopitelně nezmiňuje. Zato se zde však můžeme dočíst, že například nástupce tanků BT-7 - typ BT-20 se původně jmenoval A-20, což prý znamenalo "Avtostradnyj", čily "dálniční" (tank). Ve skutečnosti se ovšem označení "A-" vztahovalo k prototypu a měly je tedy tudíž zcela logicky i všechny ostatní prototypy sovětských tanků, včetně ryze pásových strojů T-26, T-34 a KV - které s jakýmsi "dálničním tankem" zdřejmě nemohly mít moc společného. Jedním dechem nám také pan Rezin tvrdí, že pásy z tanků BT sice šlo sejmout, ale už ne opětovně nasadit a že se po sejmutí musely přepravovat na nákladním automobilu - což je opět bohapustý nesmysl, neboť pásy tanků BT byli po sejmutí přepravovány ve zvláštních schránkách přímo na vozidle a opětovně se nasadit samozřejmě daly, byť to samozdřejmě nebylo nic jednoduchého. Také se zde dočteme, že typ BT-7 dosahoval maximální rychlosti 100 km/h, zatímco jeho maximální rychlost ve skutečnosti činila jen 70 km/h...

Stejně jako všechny ostatní lži kterých je Rezinova kniha plná, si přitom i všechny tyto informace lze velmi snadno ověřit, respektive je vyvrátit, protože je jich odborná i dobová literatura plná. "Geniální revizionista", kterým údajně Rezin je, by tedy zdřejmě měl znát pravý stav věci a nemystifikovat čtenáře podobnými bludy, zvláště v daném případě, když byl sám důstojníkem tankových vojsk a lze tedy předpokládat, že k dané oblasti má jistý vztah. Záležitost s tanky BT přitom - bohužel - není výjmkou. Ve skutečnosti tu není nic co by svědčilo ve prospěch Rezinových blábolů, hory nesrovnalostí, vyložených nesmyslů a lží může snadno odhalit každý kdo umí číst, půjde-li alespoň trochu do hloubky. Rezin však ve svých dílech zdřejmě staví na tom, že čtenář je jen tupou ovcí která se s nějakým ověřováním namáhat nebude a omezí se jen na souhlasné bečení. Jednotlivé, očividné, do nebe volající chyby na které mezi řečí upozorní i různí uznávaní historici a odborníci jsou pro Rezina jen "maličkostí", cosi jako bezvýznamným přeřeknutím, které na věci vůbec nic nemění. Jeho knihy jsou ovšem těchto "maličkostí" doslova plné, nenajdeme snad jedinou stránku na které by dvě, nebo tři nebyli a právě ony jsou ve většině případů prezentovány jako "důkazy" jeho roztodivných tvrzení. Vyvracení celého Rezinova díla je proto pochopitelně jen jednou velkou komedií, ve které se nikdo fundovaný nechce angažovat, protože by tím jednak marnil čas, druhak by se zdiskreditoval jako pitomec který má zapotřebí opakovat samozdřejmosti a reagovat na "dílo" kdejakého intelektuálního ubožáka. V tom ovšem sám Rezin vidí "spiknutí" a neochotu přiznat "omyli" minulých 50 let historigrafie...

Kritika Rezinova díla je proto velmi obtížná - nikoliv snad proto, že bylo problematické jednotlivá jeho tvrzení vyvrátit, ale proto, že nesmyslů které by bylo třeba uvést na pravou míru je v jeho dílech zkrátka a dobře přehršel (vyvraťte jeden a hned se nalezne zanícený zastánce Rezinova "(re)vizionářského" díla, který na vás vyběhne s deseti dalšími. Vyvraťte i ty a máte jich na stole dalších stopadesát) a často to jsou úžasné ptákoviny kterými se nikdo fundovaný zabívat nechce prostě už jen proto, že je to pod jeho úroveň.

Charakteristické na Rezinově tvorbě je, že si pečlivě vybírá to co se mu hodí, ale cokoliv co se mu nehodí prostě neuvede. I kdyby 99% faktů hovořilo proti němu (což je skoro přesné), on si nakonec stejně vybere to 1%, obalí ho nepodloženými spekulacemi a doplní to úplnými nesmysli tak, že to přinejmenším člověku neznalému dané problematiky bude znít alespoň trochu hodnověrně (a ještě se bude divit jak to do sebe všechno nádherně "zapadá"). Samozřejmě že si Rezin nemůže odpustit poznámku třeba o německo-sovětské spolupráci při vývoji tanků na počátku 30. let a jejich testování na sovětském území, nebo o paktu Molotov-Ribbentrop, ale předcházející několikanásobné návrhy SSSR západním mocnostem k obranému spojenectví proti Třetí říši už jaksi nezmiňuje, stejně jako například spolupráci sovětsko-československou, kdy na sovětském území byl testován třeba i náš pověstný LT-38. V Rezinových knihách jsou s oblibou vyčíslovány i velké počty sovětské bojové techniky a chváleny do nebes moderní sovětské zbraně a jejich přednosti. Co na tom, že tyto moderní zbraně představovali jen malý zlomek z celkového počtu? Co na tom, že měly ty a ty závažné slabiny? Co na tom, kde byli skutečně umístněny, jak vycvičeny byli jejich obsluhy a jaká byla situace pokud jde např. o jejich zabezpečení náhradními díly a municí? Koho to proboha zajímá? Pana Rezina jistě ne - jinak by se totiž o takovýchto "nepodstatných" věcech alespoň zmínil a odpustil si v tomto ohledu své průhledné lži. V mnoha případech se přitom setkáváme s doslova absurdními argumentacemi, které připomínají spíš výplody tříletého děcka, než bývalého sovětského důstojníka. Například fakt, že sovětské letectvo i protiletadlové dělostřelectvo mělo zakázáno zasáhnout proti německým výzvědným letounům je zde vykládán jako důkaz sovětských útočných záměrů, stejně jako neobsazení přirozených soustřeďovacích prostorů u hranic Sověty, absence adekvátních zásob pro operaci podobného rozsahu, nedostatky v bezdrátové spojovací technice, nebo nevybudování adekvátních zásobovacích tras až k hranicím - vždy následuje nějaké úžasné, netradiční a zcela dementní vysvětlení proč se tak stalo. Velmi populární jsou i tvrzení nejrůznějších "exotů" - například pověstného maršála Kulika, vrchního tankového imbecila rudé armády který svého času chtěl zmrazil vývoj sovětských samohybných děl, málem zastavil i vývoj slavného T-34 a následně alespoň usilovně sabotoval jeho výrobu v době, kdy byla válka doslova na spadnutí.

Nezbývá než říci, že díla pana Rezina by jistě sklidila velký úspěch kritiky pokud by byla pojata jako sci-fi zabívající se alternativní historií, ovšem jako dokumenty a líčení skutečné historie jsou spíše populární komedií. Přesto se ale nakonec vždy najde nějaký senzacechtivý pitomec, který si je koupí, přečte a následně je ve své tuposti do nebe vychvaluje. Souboj s blbostí je holt věčný a pan Rezin nám ukazuje jak dobře se na takové lidské blbosti dá vydělávat - založil si na ni totiž celou svoji mimo-sovětskou kariéru. A tady je třeba přiznat, že ho KGB vycvičila opravdu dobře - s pitomci totiž umí manipulovat skutečně výjmečně...